Show Jana Krause: Slovenky oddané svým mužům, tři sta třicet stránek průserů a farmářka, která nepotřebuje jíst.

V dalším dílu Show Jana Krause se představí herečka a porotkyně úspěšné soutěže Česko Slovensko má talent Diana Mórová, chirurg a účastník misí Lékařů bez hranic Tomáš Šebek a farmářka a chovatelka koz Vanda Olšaníková.

Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 22. ledna ve 21.40 na Primě.

Jedna z nejkrásnějších slovenských hereček a oblíbená porotkyně soutěže Česko Slovensko má talent Diana Mórová bude dnes večer prvním hostem Jana Krause. A jen co usedne, bude se snažit obhájit svůj údajný výrok, že „se jen honíme za majetkem a zapomínáme žít“. „To jsem řekla? To vidím poprvé!“ reaguje na printscreen webové stránky s tímto svým sdělením. „To jsem v šoku. Ale já to klidně obhájím! Měli bychom častěji chodit k našim sousedům na sklenku vína,“ myslí si sympatická herečka a vzápětí vysvětluje pozadí dalšího bulvárního titulku. Tentokráte na téma nahoty. „Svlékla jsem se v seriálu ve scéně, která se odehrávala v sauně,“ popisuje. „Oni mi říkali, že je to denní seriál a že ten neukazuje nahotiny, že se nemusím zakrývat. Ale páni kameramani natočili všechno: zezadu, zepředu, zboku.“ A to pak i navzdory slibu, že to neudělají použili, což ji samozřejmě pobouřilo. „Já už se radši nesvlékám. A najednou jsem zjistila, že to použili,“ líčí. „Ale herečka, když se chce svléknout, tak si jinak sedne, trochu víc vystrčí zadek, tak aby byla pěkná. Zkrátka se na to připraví.“ Nakonec se ale vše urovnalo – zmiňované scény se vystřihly a Dianě se omluvili. Moderátora bude také moc zajímat, co si Diana myslí o smíšených česko-slovenských párech. „Já jsem to nikdy nevyzkoušela, že bych měla českého partnera,“ svěřuje se s tím, že na české muže narazila vždy jen v práci, a dokonce ani ve svém nejbližším okolí s tím nemá moc zkušeností, přestože si prý podle statistik Slovenky nejčastěji berou Čechy. „Tak to mi ušlo!“ říká herečka, ovšem podělí se o jinou svoji zkušenost: „Já, když přijdu do české produkce, mezi filmaře, často mi říkají, abych mluvila slovensky, že je to krásné! Vy máte takovou energii a jste takové štěbetavé…“ A ona zase ze své – převážně pracovní – zkušenosti Čechy vnímá jako mimořádně pozitivní a dobře naladěné. „My jsme takové oddané ženy,“ napadá jí ještě k tomu, proč jsou slovenské ženy u českých mužů tak oblíbené. „Nevím, jak je to u mladých lidí, ale ty starší ročníky jsou oddané. My, když obdivujeme toho chlapa, který pracuje a je někdo, tak jsme opravdu velmi oddané.“ Ačkoli ona sama s žádným mužem v jedné domácnosti aktuálně nežije, má k nim vřelý vztah. „Co bychom bez vás dělaly?“ dodává se smíchem. Diana je pracovně velice vytížená jak v divadle, tak ve filmu a v televizi, a to nejen na Slovensku, ale i v Česku. Ovšem cestování jí vůbec nevadí. „Tím, že už mám většího syna a nemám doma toho muže, tak cítím svobodu. Jsem šťastná, když jedu do Prahy, protože to beru jako výlet, i když jedu pracovně. Já si to tak představím a potom se to tak i uskuteční – že je to všechno takové pozitivní. Není to daleká cesta. V Americe běžně cestují dvě stě, tři sta kilometrů do práce. Já si pustím dobrou hudbu nebo si konečně dlouho pokecám s babami po telefonu.“

Na červenou pohovku si přisedne jako další host charismatický lékař Tomáš Šebek, který se kromě své běžné lékařské praxe věnuje roky také práci pro neziskovou organizaci Lékaři bez hranic. Byl s nimi například na Haiti, v Afghánistánu, Jižním Súdánu či v Jemenu. Navíc se věnuje psaní – vedle řady reportáží a blogu mu nyní vyšla další knížka. „Je to autohanopis,“ představuje se smíchem svoji knihu Objektivní nález. „Trýznivá snad není. Snažil jsem se spíš tu trýzeň napravit,“ dodává s tím, že po misích, kde řezal do všech ostatních kolem sebe, se rozhodl říznout do sebe. „Ta mise je určena všem těm, možná jedenácti milionům lidí, kterým jsem chtěl říct, že můžou být v klidu, že největší kretén jsem já. Že nic horšího je nemůže potkat.“ V knize, která je jeho osobní zpovědí, se vrací do svého dětství v nefunkční rodině a také ke svým profesním a osobním selháním. „Mám pocit, že když v Čechách neříkáme, že jsme ve všem nejlepší, nebo když naopak řekneme, že nejsme nejlepší, že se sebetrýzníme,“ vysvětluje. „Chtěl jsem tam dát naději, že chyb se dá udělat spoustu, některé se dají dělat kvadraticky, velmi rychle. Ale zároveň říkám, že když jich člověk udělá určitý limitovaný počet a zároveň si je připustí, tak se na konci statisticky může dostavit úspěch. Je potřeba to vydržet.“ Svoji knihu charakterizuje jako „tři sta třicet stránek průserů.“ „Hodně se mi jich opakuje,“ svěřuje sympatický lékař. „Občas něco neudělám dobře jako doktor. Hodně často neudělám něco dobře jako rodič, občas zlobím ženu.“ A s trochou nadsázky dodává, že i jeho žena se prý chystá vydat objektivní nález. I když to prý může působit tak, že je stále na cestách, za posledních deset let strávil v součtu na misích jeden rok. „Předtím toho společného času moc nebylo, teď se snažím, aby ho bylo co nejvíc,“ říká o tom, kolik času tráví s manželkou a s rodinou. Za další pozitivní efekt knihy považuje to, že ho čtenáři vidí jako obyčejného člověka z masa a kostí. „Chtěl jsem říct, že to, co může leckoho frustrovat, jen tak vypadá. A chtěl jsem přestat frustrovat alespoň svojí osobou. A než se navážet do všech ostatních, navezl jsem se do sebe.“

Třetím hostem bude zapálená farmářka a chovatelka koz Vanda Olšaníková a její osmiměsíční kozel Gandal, přezdívaný Gándí. „Teď mám 150 koz, ale pořád se považuju za hodně malou farmu,“ upřesňuje. „A potom mám ještě třináct koní.“ Na své farmě žije velice ekologicky – bez zavedené elektřiny, jen ze solárních panelů – a hospodaří úplně sama. „Občas mi pomůže kamarád s krmením a občas brigádnicky pomůže kamarádka s dojením. Nedojím jich sice sto padesát, ale jen devadesát. Ale je to dost.“ Dojení jí zabere zhruba dvě a půl hodiny dvakrát denně. „Nedojím ručně, to bych se zbláznila. Dojím pomocí strojku vždy po šesti kozách,“ dodává. „Mezitím musím dělat sýry. Takže podojím a mlíko jde okamžitě na zpracování.“ Na farmě, která je na samotě, se přes den takřka nezastaví, a tak jí ani nezbývá moc času na jídlo. Přežívá prý především z toho, co sama vyprodukuje. „Když máte kozí mléko, kozí maso, vejce, tak nic víc nepotřebujete. Pečivo už nejím a dělá mi to líp. Kolikrát je fofr, dám si vejce, rozklepnu, kopnu do sebe, běžím dál.“ Jak se od loutek, jejichž tvorbě se třicet let věnovala, dostala k farmaření? Pamatuje si jména všech svých koz? A jak se žije na samotě? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!