Pozor na hady v létě! Jak bezpečně venčit psa v terénu a co dělat při kousnutí zmijí
Markéta Pavelková 
Slunce, pláže, orosené drinky a… nečekané nebezpečí v trávě. Letní měsíce lákají k nekonečným toulkám přírodou, které si málokdo užívá víc než naši čtyřnozí parťáci. Jenže rozkvetlé louky a prohřáté lesní pěšiny nesdílíme sami. Právě v teplých dnech se probouzí k maximální aktivitě tvorové, ze kterých máme přirozený respekt: hadi. V našich zeměpisných šířkách sice narazíte na jedovatou zmiji spíše výjimečně, ale pro zvídavého psa může mít takové setkání vážné následky. Jak si užít léto bez paniky, na co si dát v terénu pozor a jak zachovat chladnou hlavu, když dojde na nejhorší?
Podceňovaná hrozba letních dnů
Psi objevují svět čenichem a tlapami. Když v hustém porostu nebo mezi kameny zašustí ještěrka nebo se tam vyhřívá zmije obecná, instinct psovi velí jediné – prozkoumat to. Zmije je plachý tvor a lidským krokům se raději klidně vyhne. Psí cupitání a rychlé přiblížení ji však snadno zaženou do kouta. Útok je pak její jedinou obranou.
Nejčastějším terčem uštknutí bývá psí čenich, hlava, krk nebo přední tlapky. Problém je, že v husté srsti si drobného kousnutí nemusíte hned všimnout. Intenzita reakce navíc závisí na mnoha faktorech: velikosti psa, jeho celkovém zdravotním stavu, množství vstříknutého jedu a samozřejmě na místě zásahu. Zatímco pro statného rotvajlera může být uštknutí do tlapky zvládnutelnou komplikací, pro křehkého čivavu nebo jorkšíra představuje zásah do oblasti krku přímé ohrožení života kvůli rychlému otoku dýchacích cest.
Prevence s elegancí: Jak se vyhnout střetu
Vyrazit do přírody neznamená držet psa neustále na krátkém vodítku a trnout hrůzou z každého stébla trávy. Stačí dodržovat několik základních pravidel, která minimalizují riziko na minimum:
-
Předvídejte terén: Skalnatá společenstva, prohřáté paseky, okraje lesů a hromady dřeva jsou pro hady ideálními solárii. V těchto místech mějte psa pod kontrolou a nenechávejte ho bezhlavě prohledávat křoviny.
-
Dupejte a mluvte: Hadi nemají sluch jako my, ale skvěle vnímají otřesy půdy. Když se pohybujete hlučněji, zmije se včas stáhne do bezpečí.
-
Pozor na brzké ráno a podvečer: V největších poledních vedrech se hadi často schovávají do stínu. Nejaktivnější bývají ráno, když se potřebují zahřát na slunci, nebo k večeru.
-
Natrénujte stoprocentní přivolání: Schopnost odvolat psa od zajímavého objektu v trávě vám může ušetřit spoustu vrásek.
Jak poznat, že jde do tuhého?
Ne každé setkání skončí dramatickým syčením. Někdy se pes vrátí z vysoké trávy a vy teprve po chvíli pojmete podezření. Mezi typické příznaky uštknutí patří:
-
Náhlé zakňučení a odskočení: Pes může reagovat, jako by ho píchla vosa.
-
Rychle nastupující otok: Místo vpichu masivně nateče, bývá horké a extrémně citlivé na dotek.
-
Dvě drobné ranky: Pokud rozhrnete srst, můžete (ale nemusíte) objevit dvě krvavé tečky vzdálené pár milimetrů od sebe.
-
Změna chování: Nastupuje apatie, malátnost, zrychlené dýchání, slinění nebo zvracení. V těžkých případech dochází k nekoordinovaným pohybům a kolapsu.
První pomoc: Mýty vs. realita
Zapomeňte na dobrodružné filmy z divokého západu. Vyřezávání rány, vysávání jedu ústy nebo drastické zaškrcování končetiny psovi víc ublíží, než pomůže. Dnešní veterinární medicína doporučuje zcela jiný, klidný postup.
Krok 1: Klid na prvním místě Vaše panika se okamžitě přenese na psa. Zvýšený stres a rychlý srdeční tep způsobí, že se jed v těle zvířete rozšíří mnohem rychleji. Psa uklidněte, mluvte na něj tichým hlasem a donuťte ho lehnout.
Krok 2: Omezte pohyb Pokud je to jen trochu možné, psa zraněného zmijí neste v náručí. Každý krok a svalová práce urychlují krevní oběh a distribuci toxinů do orgánů. Máte-li velkého psa, transportujte ho k autu co nejpomaleji.
Krok 3: Chlaďte, ale nezaškrcujte Místo uštknutí můžete jemně chladit (například studenou vodou z lahve nebo vlhkým kapesníkem), což pomůže zmírnit bolest a zpomalit otok. Ránu ničím nemačkejte ani neobvazujte.
Krok 4: Okamžitý telefonát veterináři Na nic nečekejte a rovnou volejte na nejbližší veterinární kliniku. Informujte je, že jedete s podezřením na uštknutí hadem a uveďte přibližnou váhu psa. Lékaři se tak stihnou připravit a podají potřebné léky, infuze či antisérum ihned po vašem příjezdu.
Léto s čistou hlavou
Setkání s hadem zní děsivě, ale statistiky mluví jasně: naprostá většina psů uštknutí zmijí při včasném zásahu veterináře přežije bez trvalých následků. Zmije navíc často šetří jedem a aplikují tzv. suché kousnutí, které slouží pouze jako varování.
Příroda je tu pro nás i pro naše psy. Stačí do batohu přibalit kromě oblíbeného pamlsku a vody také pořádnou dávku obezřetnosti a telefonní číslo na veterinární pohotovost. Užívejte si společné letní dny naplno, bezpečně a s respektem k divokým obyvatelům lesa.
