Kosení lúk je živou tradicí, která spojuje generace v Bílých Karpatech

V Šanově, malé obci ukryté v náručí Bílých Karpat, se louky letos opět probudily do rytmu tradice. Michaela Mikesková a Zbyněk Rusek zde uspořádali druhý ročník Kosení lúk. Akce přilákala desítky nadšenců – ať už zkušených sekáčů, nebo těch, kteří přišli zažít atmosféru venkovského svátku. Nabídla nejen praktickou ukázku ručního kosení, ale především společné prožívání krajiny, folklóru a komunitní sounáležitosti.

Kořeny, které stále živí krajinu

O historii kosení, jeho smyslu a vlivu na krajinu i člověka poutavě vyprávěl Miroslav Janík, zakladatel českého ekologického hnutí a výrazná osobnost valašskokloboucké organizace ČSOP Kosenka, která se již desítky let věnuje ochraně přírody a uchovávání kulturního dědictví Valašska. Kosa, v jeho rukou, není pouze nástrojem, stává se prodloužením úcty k přírodnímu rytmu. Za svůj celoživotní přínos v oblasti environmentální osvěty a péče o krajinu byla v roce 2007 udělena Cena Josefa Vavrouška. Je také držitelem Ceny města Valašských Klobouk, která mu byla udělena za mimořádný přínos regionu a jeho komunitnímu životu.

Folklór jako zrcadlo duše

„Přišlo poměrně velké množství lidí, za což jsme byli samozřejmě rádi. Při přípravách se u nás objevovali lidé, kteří přišli sami od sebe pomáhat a vše šlo najednou snáz. Všem patří velký dík!
Byla jsem překvapená, kolik lidí tu bylo z Prahy či Jižních Čech. I při plném programu a velkém vytížení přijal naše pozvání herec Petr Uhlík, který dorazil dokonce s vlastní kosou“ prozradila s nadšením Michaela, která byla potěšená, že na letošní ročník zavítalo větší množství různých krojů, ať už těch svátečních či pracovních. „Kolem těchto dobrých duší se tvořily zvídavé skupinky. Bylo to spontánní a nádherné,“ popisuje Michaela a dodává: „Nejvíc mě potěšilo, že přišly i stejné tváře, jako loni, že ten loňský první ročník v nich musel zanechat něco, proč měli důvod se sem vrátit a užít si to znovu s námi, tím spíš, když bylo v blízkém i vzdáleném  okolí spousta jiných akcí. Dojemným okamžikem pro mě bylo, když jsem v louce viděla, jak spolu s dospělými sečou malé děti. Právě děti jsou naše budoucnost a v ten okamžik mi došlo, že se nám povedlo něco velikého a nadějného.“

Zbyněk měl velmi podobné dojmy, ale přeci jen mu radost udělalo ještě několik věcí. „Velice mne potěšila přítomnost lidí, kteří jeli na stejné krásné pohodové vlně jako my a užívali si ten přítomný okamžik. Taky mi udělalo radost, když jsem viděl dojetí v očích mé ženy,“ přiznal s vděčností.

O jedinečnou atmosféru se postarali Hudci Band, jejichž hudba se nesla krajinou jako ozvěna dávných časů. Nechyběla ani značka Ex Privata Industria, která představila své moderní pojetí folklóru s respektem k minulosti. Je to důkaz, že tradice má šanci žít. A protože k sečení i posezení patří dobré víno i letos si mohli návštěvníci vychutnat to z Vinařství Vyskočil z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Skutečným gurmánským zážitkem se pak staly produkty poctivé chuti z farmy Rudimov – Maso z lúky.

S jakou myšlenkou, vizí půjdete do třetího ročníku?

„Naše hlavní myšlenka, vize, kterou máme, je spojovat lidi v příjemném prostředí, které tady máme. Snažíme se vytvářet pohodové místo a zázemí pro všechny, kdo k nám zavítají. Díky kosení lúky si zase o něco více uvědomujeme, jak důležité jsou tradice a vše kolem nich a jak důležitou roli v nich tvoří rodina jako celek. Právě v tomto duchu bychom si přáli, aby se nesl i ten následující ročník kosení lúky.

„Já si budu intenzivněji pohrávat s myšlenkou, jak více zapojit celé rodiny, rodiče společně se svými dětmi, ať už formou hry či soutěže při sečení, rozhazování trávy a následného sušení sena či poznávání bylin a kvítí které sečeme. Přál bych si, aby účastníci získávali všeobecný přehled, především děti, protože ony jsou ten důvod, proč to vlastně všechno děláme,“ vysvětluje Zbyněk.