Bolest čelisti nemusejí způsobovat jen zuby. Roli hraje také krční páteř, dech a držení těla

Bolest čelisti, omezené otevírání úst nebo napětí žvýkacích svalů si lidé nejčastěji spojují se zuby, skřípáním nebo nesprávným skusem. Čelistní kloub však není izolovanou částí těla. Jeho zatížení může ovlivňovat také postavení hlavy, stav krční páteře, způsob dýchání nebo dlouhodobé svalové napětí. Pokud se proto při stomatologickém vyšetření nepodaří najít jednoznačnou příčinu obtíží, může pomoci také vyšetření pohybového systému. To někdy odhalí souvislosti, které na první pohled s čelistí vůbec nesouvisejí.

 

Temporomandibulární kloub neboli čelistní kloub umožňuje otevírání a zavírání úst, posun dolní čelisti i žvýkání. Jeho fungování závisí na souhře kloubních struktur, žvýkacích svalů a nervového systému. Do této koordinace však vstupuje také postavení hlavy, napětí v oblasti krku nebo způsob, jakým člověk dýchá a stabilizuje tělo.

Při bolesti čelisti je nutné nejprve vyloučit stomatologické příčiny, například zánět, problém konkrétního zubu nebo změny skusu. Pokud se však obtíže opakují, bolest doprovází napětí krku a ramen nebo se stav nezlepšuje po ošetření zubů, může být vhodné zhodnotit také funkci pohybového systému.

„Temporomandibulární kloub nevnímáme jako izolovanou část těla. Při vyšetření sledujeme samotný pohyb čelisti, napětí žvýkacích svalů a případné odchylky při otevírání úst, ale také krční páteř, dechový stereotyp, stabilitu trupu a celkové držení těla. Cílem není hledat jednu univerzální příčinu, ale zjistit, které faktory mohou u konkrétního člověka přetížení čelisti udržovat,“ vysvětluje fyzioterapeutka Lenka Vojtovič z Centra fyzioterapie KINISI.

Proč se vyšetření může dostat až k chodidlům
Souvislost mezi čelistí a chodidly může působit překvapivě. Chodidla jsou však hlavní kontaktní plochou těla se zemí a poskytují nervovému systému informace o poloze těla, rovnováze a rozložení zatížení. Jejich úkolem není pouze pasivně nést hmotnost, ale také reagovat na změny povrchu a podílet se na koordinaci pohybu.

Pokud člověk dlouhodobě využívá oporu chodidel nerovnoměrně, může se změnit způsob, jakým při stoji a chůzi zapojuje kotníky, kolena, pánev nebo trup. Organismus se těmto změnám přizpůsobuje a u některých lidí mohou kompenzace postupovat až do oblasti ramen, krční páteře a hlavy. Právě proto fyzioterapeut někdy vyšetřuje také stoj, chůzi a kontakt chodidel s podložkou.

„Nebylo by správné tvrdit, že určitý typ chodidla nebo obuvi automaticky způsobuje bolest čelisti. Pokud ale chodidlo nedostává dostatek podnětů nebo se v botě nemůže přirozeně zapojit, může to ovlivnit kvalitu opory a následně i pohyb výše položených částí těla. Obuv by proto měla respektovat tvar chodidla, poskytovat prstům dostatek prostoru a současně odpovídat konkrétním potřebám člověka,“ říká Jan Chalupný ze specializovaného obchodu naBOSo.cz.

Samotná změna bot tedy nepředstavuje léčbu problémů s čelistí. Může však patřit mezi oblasti, které má smysl posoudit, pokud vyšetření ukáže nedostatečnou stabilitu, omezenou práci chodidla nebo výrazně změněný stereotyp chůze.

Čelist zatěžuje předsunutá hlava i nevhodný dech
Jedním z častých nálezů u pacientů s bolestí čelisti bývá předsunuté držení hlavy a zvýšené napětí svalů krku a šíje. Lidská hlava váží přibližně čtyři až šest kilogramů. Čím více se při práci u počítače nebo při sledování telefonu posouvá před osu trupu, tím větší nároky klade na svaly, které ji musí udržet. Dlouhodobé přetížení se může projevit bolestí šíje, hlavy nebo spánků, tlakem v obličeji, zvýšeným napětím žvýkacích svalů či omezeným otevíráním úst. Při terapii se proto neřeší jen pohyb dolní čelisti, ale také mobilita krční páteře a schopnost udržet hlavu v přirozenější poloze.

Významnou roli může hrát rovněž dýchání. Lidé, kteří dýchají převážně ústy nebo nadměrně zapojují horní část hrudníku, často přetěžují pomocné dýchací svaly v oblasti krku a ramen. Zvýšené svalové napětí se pak může promítat také do okolí čelistního kloubu.

„Při terapii se někdy ukáže, že pacient řeší několik obtíží současně – sevřenou čelist, přetíženou šíji, bolesti hlavy a povrchní dýchání. Jednotlivé projevy proto neposuzujeme odděleně. Učíme člověka vnímat polohu hlavy, uvolnit zbytečné napětí a znovu koordinovat dech s pohybem. Fyzioterapie přitom nenahrazuje stomatologické nebo ortodontické vyšetření, ale může je vhodně doplňovat,“ doplňuje Lenka Vojtovič.

Zuby by se v klidové poloze neměly dotýkat
Na zatížení čelistního aparátu má vliv také poloha jazyka a dolní čelisti v klidu. Ve chvíli, kdy člověk nejí, nemluví ani nepolyká, by měly být rty lehce zavřené, dýchání by mělo probíhat nosem a jazyk volně spočívat na patře. Jeho špička se obvykle nachází těsně za horními řezáky, aniž by do nich tlačila.

Horní a dolní zuby se přitom nemají trvale dotýkat. Mezi nimi by měl zůstat malý prostor, díky kterému mohou žvýkací svaly odpočívat. Jednoduchým testem je několikrát denně zkontrolovat, zda člověk nemá zuby nevědomky sevřené. Dlouhodobé zatínání může vést k únavě čelisti, napětí ve tvářích a spáncích nebo bolestem hlavy.

Častým spouštěčem bývá stres. Někteří lidé zatínají zuby během soustředění, práce nebo psychicky náročných situací, aniž by si toho všimli. Fyzioterapie neodstraňuje příčinu stresu, může však pomoci tento návyk rozpoznat a naučit pacienta vědomě snižovat svalové napětí.

Terapie se volí podle konkrétního nálezu
Fyzioterapeutické vyšetření může zahrnovat posouzení pohybu čelistního kloubu, žvýkacích svalů, krční páteře, dechového stereotypu, posturální kontroly a koordinace svalů obličeje a úst. Podle povahy obtíží se doplňuje analýzou stoje, chůze a opory chodidel. Následná terapie se zaměřuje na konkrétní zjištěné souvislosti, nikoliv na univerzální sestavu cviků.

„Změna opory může být užitečná pouze tehdy, pokud vychází z vyšetření a dává v celkovém kontextu smysl. Někdo potřebuje více prostoru pro prsty a lepší vnímání podložky, jiný naopak dočasně větší míru podpory. Cílem není připsat chodidlům každou bolest ve vzdálenější části těla, ale vytvořit podmínky, ve kterých se mohou přirozeně zapojit do stoje a chůze,“ uzavírá Jan Chalupný z naBOSo.cz.

Při náhlé nebo silné bolesti, otoku, úrazu, horečce, výrazném omezení otevírání úst či bolesti konkrétního zubu je namístě nejprve vyhledat zubního nebo jiného odborného lékaře. U dlouhodobých funkčních obtíží pak může být nejúčinnější spolupráce stomatologa, fyzioterapeuta, ortodontisty a případně specialisty na myofunkční terapii.