Life4you.cz - MP 
Druhá světová válka byla konfliktem, ve kterém hrály klíčovou roli nejen muži na frontě, ale i ženy v zázemí. Jednou z těch, které přispěly svou odvahou a dovednostmi, byla Amy Johnson průkopnická britská pilotka, která se proslavila dávno před válkou svými dálkovými sólovými lety. Když vypukl konflikt, připojila se k Air Transport Auxiliary (ATA) a pomáhala přepravovat letadla mezi základnami. Její život však skončil tragicky a její příběh upadl téměř do zapomnění.
Amy Johnson se narodila 1. července 1903 v Kingston upon Hull. Už od dětství měla silnou touhu překonávat limity , ať už ve studiu, nebo ve svých zájmech. Po absolvování ekonomie na Univerzitě v Sheffieldu se přestěhovala do Londýna, kde pracovala jako sekretářka. Její skutečnou vášní se však stalo letectví. V roce 1929 získala pilotní licenci a stala se první ženou ve Velké Británii, která získala také kvalifikaci leteckého mechanika. To byla v té době výjimečná kombinace, ženy se v leteckém průmyslu vnímaly spíše jako pasažérky než jako pilotky nebo mechanici. Největšího uznání a slávy se jí dostalo v roce 1930, kdy jako první žena na světě sólo přeletěla z Anglie do Austrálie. Letěla letounem de Havilland DH.60 Gipsy Moth jménem Jason a cesta jí trvala 19 dní. Během letu čelila nesčetným výzvám: špatnému počasí, navigačním chybám, technickým problémům i vyčerpání. Přesto se jí podařilo úspěšně dorazit do cíle. Ačkoliv nepřekonala tehdejší rekord v rychlosti, její čin byl naprosto výjimečný ,stala se národní hrdinkou a získala Řád britského impéria. Její úspěch inspiroval mnoho dalších žen k tomu, aby se vydaly na dráhu pilotek.
V následujících letech Amy pokračovala ve své kariéře dálkových letů:
1931 – Stanovila nový rekord na trase Londýn – Moskva (zvládla ji za méně než 24 hodin). 1932 – Překonala ženský rychlostní rekord na trase Londýn – Kapské Město. 1933 – Pokusila se s manželem Jimem Mollisonem přeletět z Anglie do New Yorku. Kvůli nedostatku paliva však nouzově přistáli v Kanadě. Po rozvodu v roce 1938 se Amy stáhla do ústraní a zdálo se, že její letecká kariéra je u konce. Pak však přišla druhá světová válka a ona se rozhodla znovu vzlétnout. V roce 1939 se Amy Johnson připojila k Air Transport Auxiliary (ATA) organizaci, která přepravovala letadla mezi továrnami, základnami a opravárenskými středisky. Byla to nebezpečná práce, která vyžadovala zkušené piloty schopné zvládnout různé typy letadel.
ATA zaměstnávala i ženy, ale jejich podmínky byly zpočátku nerovné, dostávaly nižší plat než muži a nesměly létat s těžšími bombardéry. Johnson se jako jedna z nejznámějších pilotek stala symbolem ženské vytrvalosti a bojovala za rovné podmínky pro pilotky. Díky jejímu úsilí bylo nakonec uznáno, že ženy v ATA mají stejné schopnosti jako muži, a začaly dostávat stejnou mzdu.
Její poslední let se uskutečnil 5. ledna 1941 kdy,se Amy vydala na běžný přelet z Blackpoolu na základnu RAF Kidlington poblíž Oxfordu. Počasí bylo špatné a Amy se ztratila v husté mlze. Kvůli navigační chybě se dostala mimo trasu a pravděpodobně jí došlo palivo. Její letoun Airspeed Oxford se zřítil do ledových vod řeky Temže poblíž Herne Bay. Očití svědci tvrdili, že ji viděli, jak se snaží udržet nad hladinou. Britský námořník se ji pokusil zachránit, ale silné proudy ji strhly pod hladinu a její tělo se nikdy nenašlo.
Dodnes existují spekulace o tom, co se skutečně stalo. Jedna z teorií tvrdí, že byla omylem sestřelena britskou protiletadlovou obranou, protože její let nebyl správně nahlášen a mohla být považována za nepřátelský cíl. Britské úřady nikdy tuto verzi nepotvrdily, ale ani nevyvrátily. Navzdory své slávě v meziválečných letech se na Amy Johnson po její smrti postupně zapomnělo. Na rozdíl od mužských hrdinů války nedostala tolik uznání, i když její práce byla stejně důležitá.
Nakonec se jí dostalo zadostiučinění a dnes její jméno nesou školy, letiště a nadace, které podporují ženy v letectví a technických oborech. Její příběh inspiroval nespočet pilotek, které pokračují v jejím odkazu.
Amy Johnson byla nejen průkopnicí letectví, ale také symbolem ženské emancipace a odvahy. Překonala mnoho překážek ve světě, který ženy v kokpitu nebral vážně. A i když její život skončil tragicky, její odkaz žije dál v těch, kteří se odváží vzlétnout.
(PD) Foto: ilustrační Pixabay
