Přestože trpí těžkou poruchou srážlivosti krve, snažil se zdolat horu, na kterou by si netroufl leckterý zdravý člověk. Třiadvacetiletý Daniel se o výstup na Mont Blanc (4 807,81 m n. m.) pokusil společně s dalšími osmi hemofiliky z celého světa. Cílem expedice byla podpora mezinárodního projektu Save One Life, který pomáhá pacientům se špatnou srážlivostí krve v méně rozvinutých zemích světa. S hemofilií bojuje Daniel celý život.
„Výstup na úplný vrchol se nám sice kvůli silnému větru nepodařil, byl to ale skvělý zážitek. Vybrali mě jako zástupce Českého svazu hemofiliků, jehož členem jsem už delší dobu. Byla to pro mě obrovská výzva, a i když hory nejsou můj největší koníček, nemohl jsem takovou nabídku odmítnout,“ popisuje Daniel. Expedici na Mont Blanc vedl americký horolezec Chris Bombardier, jenž poruchou srážlivosti krve také sám trpí. „Chris řídí organizaci Save One Life, která zajišťuje léčbu hemofilie v zemích, kde není běžně dostupná,“ vysvětluje Daniel. Každý hemofilik, který se výstupu zúčastnil, proto musel vybrat 4 000 eur. Peníze od všech členů expedice poputují na úhradu terapie nemocných v méně rozvinutých státech světa. „Každý nemá takové štěstí jako já, že žije v České republice, kde je k dispozici moderní léčba. Bez ní bych navíc takový výstup vůbec nemohl absolvovat,“ říká Daniel.
S ostatními členy výpravy byl Daniel, který v současné době studuje matematiku na Univerzitě Karlově v Praze, v kontaktu od února letošního roku. Osobně se poprvé sešli necelý týden před akcí. „Je skvělé, že se do projektu zapojili hemofilici z tolika zemí, například z Francie, Anglie, Itálie, Německa nebo Slovinska. V rámci aklimatizace jsme společně absolvovali několik výstupů v okolí hory Mont Blanc. Trasy se velmi podobaly té hlavní, která byla před námi,“ přibližuje Daniel. Během výpravy na nejvyšší vrchol Alp, která trvala dva dny, ale účastníkům expedice nepřálo počasí. Výstup na úplný vrchol hory jim překazil silný vítr. „Jeden z členů naší výpravy je zároveň hematologem, a po ruce jsme tak celou dobu měli i lékaře. Byli jsme opravdu blízko vrcholu a fyzicky jsme ještě mohli. Vítr byl ale tak velký, že jsme nakonec z bezpečnostních důvodů skončili ve výšce 4 400 m n. m.,“ doplňuje Daniel.
Že trpí hemofilií, zjistili jeho rodiče v době, kdy se po narození začal víc hýbat v postýlce a narážet do jejích boků. Na jeho těle se objevovalo stále více modřin. „Rodiče se proto obrátili na lékaře, kteří zjistili, že mám hemofilii – genetické onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve,“ popisuje Daniel. Lékaři mu okamžitě nasadili tzv. profylaktickou léčbu, při níž se pravidelně nitrožilně aplikuje chybějící koncentrát srážecího faktoru přímo do krve. „Tento druh léčby mě chrání před krvácením a komplikacemi, které jsou s ním spojené a mohou způsobit i trvalé poškození kloubů,“ vysvětluje student matematiky. Díky opatrnosti a pravidelné terapii se daří držet Danielovu nemoc pod kontrolou. Některým aktivitám by se ale měl vyhýbat, zejména v dětství mu lékaři nedoporučovali například lyžování a bruslení. I minimální úraz totiž u něj může vyvolat nezvykle dlouhé krvácení. Velmi riziková jsou především krvácení do životně důležitých orgánů – mozku nebo zažívacího traktu – a také krvácení do svalů. „Sportovat se ale s hemofilií dá. Rád plavu a jezdím na kole,“ popisuje Daniel, který výstupy s expedicí zvládl nejenom díky moderní léčbě, ale právě i tomu, že je zvyklý sportovat. Svaly totiž chrání jeho klouby a tělo před zraněním a potenciálním krvácením. „Trénink jsem před výstupem ještě znásobil, častěji jsem běhal, plaval a chodil do posilovny,“ přibližuje Daniel. Společně s ostatními hemofiliky z celého světa tak dokázal, že pokud se k této vzácné nemoci přistupuje zodpovědně, dá se s ní i plnohodnotně žít. „Hemofilii beru jako nedílnou součást sebe sama. Naučila mě vážit si všeho, co mám. Úplně stejně k ní přistupují i všichni ostatní, kteří se se mnou na Mont Blanc vydali,“ říká. „Věřím, že se nám podařilo inspirovat mladší generaci hemofiliků. I oni si mohou plnit své sny,“ uzavírá Daniel.
