
Když v roce 1648 skončila třicetiletá válka, zanechala za sebou spálenou Evropu, zničená města a rozvrácené státy. Ale zanechala i tiché oběti a mezi nimi i největší rukopis, jaký kdy vznikl v českých zemích. Codex Gigas, známý jako Ďábelská bible, byl během švédského plenění Pražského hradu odvezen jako válečná kořist. A už nikdy se nevrátil.
Krádež za bílého dne
V posledních dnech války se švédská vojska generála Königsmarka zmocnila Malé Strany a Hradčan. Staré Město sice ubránilo most, ale Pražský hrad padl. Veškeré umění, knihy, alchymistické nástroje a cennosti, které sbíral císař Rudolf II., putovaly přes moře na sever – do Švédska. Mezi nimi i kolosální kniha, která vzbuzovala respekt i hrůzu.
Byl to Codex Gigas – „Obří kniha“, vážící téměř 75 kilogramů a vysoká téměř metr. Obsahovala nejen kompletní latinskou Bibli, ale i další starověké a středověké spisy, jako je Kronika židů od Josepha Flavia, lékařské recepty, kalendář a seznam exorcismů. Uvnitř knihy se však nachází ještě něco mnohem temnějšího.
Tvůrce s pomocí pekla
Legenda praví, že Codex Gigas vznikl ve 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích na Chrudimsku. Měl ho napsat jediný mnich jako pokání za závažný hřích. Aby si zachránil život, slíbil, že během jediné noci vytvoří knihu, která oslaví klášter a bude obsahovat veškeré tehdejší vědění.
Brzy pochopil, že úkol je nemožný. A tak se podle legendy uzavřel pakt s ďáblem. Ten mu pomohl knihu dokončit za jedinou noc, výměnou za jeho duši. Na důkaz této spolupráce mnich do knihy zakreslil děsivý portrét samotného Satana.
Ďábel mezi stránkami
Ilustrace na stránce 290 nemá v dějinách rukopisů obdoby. Celostránkový obraz čerta – nahý, rohatý, s drápy a zelenými očima – hledí přímo na čtenáře. Zobrazení je temné, neklidné a působí jako zjevení. Na protější straně je zobrazen ráj. Tento kontrast mezi Bohem a ďáblem, světlem a temnotou, vede mnoho badatelů k domněnce, že Codex Gigas není jen náboženský dokument, ale i varování nebo rituální kniha.
Mýty vs. realita
Historici se dnes domnívají, že kniha vznikala po dobu několika desetiletí. Všechny texty a ilustrace jsou ale dílem jednoho jediného písaře – styl písma a iluminací je totiž jednotný. Autor byl nepochybně velmi vzdělaný člověk. Proč do knihy nakreslil právě ďábla, se můžeme jen domnívat – možná šlo o symbol mnišského boje s pokušením, možná o osobní výpověď.
Ať tak či onak, rukopis zůstal po staletí v majetku kláštera, později se přesunul do Břevnova, a nakonec do císařské knihovny Rudolfa II. na Pražském hradě. Tam ho také objevili Švédové – a odvezli ho do Stockholmu, kde je dodnes vystaven v Královské knihovně.
Nevratný poklad
Codex Gigas je v dnešním Švédsku považován za národní poklad. O jeho navrácení se Česko pokoušelo několikrát, ale marně. Švédská vláda opakovaně zdůrazňuje, že jde o legitimní válečnou kořist. I když je digitalizovaný a přístupný online, originál zůstává nedostupný – pro nás, kteří ho kdysi vytvořili.
Záhada, která přetrvává
Dodnes se spekuluje o skutečné funkci knihy. Někteří věří, že šlo o magický artefakt, jiní v něm vidí prostou encyklopedii víry a vědění středověku. Ať už je pravda jakákoli, Ďábelská bible zůstává jedním z nejzáhadnějších rukopisů všech dob – a zároveň symbolem kulturní ztráty, kterou už nelze vrátit zpět.