Markéta Pavelková 
IVF se stalo součástí moderního mateřství, stejně jako kariéra, cestování a hledání správného času. Ale zatímco svůj životní plán si sami sestavíme, biologie tak poslušná není. Kliniky hlásí nárůst žen, které přicházejí s představou, že reprodukční medicína umí nemožné. A když realita narazí na marketingové sliby a instagramové sny, přichází zklamání.
Na první návštěvě vyšetření gynekologem, na druhé stimulace vaječníků, na třetí transfer embrya do dělohy. A pak už jen devět měsíců čekání na vytoužené miminko. Na IVF kliniky stále častěji přicházejí páry, které mají od asistované reprodukce velmi nereálná očekávání. „K léčbě ale musíme přistupovat realisticky. Na jedné straně je potřeba znát a respektovat možnosti medicíny, které jsou samozřejmě větší než v minulosti. Zároveň je ale nutné uvědomovat si limity, které jsou biologicky dané. Vaječníky čtyřicetileté ženy prostě omladit neumíme. A s věkem se zkrátka plodnost dramaticky snižuje,“ vysvětluje přední česko-slovenský embryolog a zakladatel IVF centra Clayo Clinic Daniel Hlinka s tím, že pacientky i jejich partneři musí počítat s tím, že celý proces může trvat dlouho.
Léčba neplodnosti může být běh na dlouhou trať
Nereálná očekávání pacientů, kteří na IVF kliniky přichází, jsou podle Hlinky stále častější. A právě kvůli zkresleným a příliš optimistickým představám a marketingovým slibům, že otěhotnění je otázkou pár týdnů, jsou páry po čase frustrované a celý proces léčby neplodnosti je pro ně psychicky velmi náročný. „Kliniky často slibují, že žena otěhotní s devadesátiprocentní pravděpodobností. Už ale nedodávají, že tato pravděpodobnost je kumulativní, vyjadřuje tedy úspěšnost s použitím všech embryí z jednoho nebo i více cyklů IVF. A to může trvat podstatně delší dobu. Páry ale přicházejí s očekáváním, že stačí jeden transfer a je hotovo,“ popisuje Daniel Hlinka.
Podle něj je důležité rozlišovat dvě ženské role, které jsou pro schopnost reprodukce zásadní. „Na jedné straně produkce kvalitních vajíček, ze kterých po oplodnění může vzniknout embryo, na druhé straně je pak schopnost ženy dítě donosit. Projít těhotenstvím a porodit zdravé miminko zvládne i starší žena, v tom problém není. Ale kvalita vajíček s věkem velmi rychle klesá,“ uvádí Daniel Hlinka.
Podle studie britské Human Fertilisation and Embryology Authority je u nejmladších pacientek zhruba do třiceti let šance na otěhotnění po prvním embryotransferu maximálně 40 procent, obecně pak za celou populaci přibližně 25 procent. U žen nad 43 let pravděpodobnost otěhotnění s jedním embryem ale klesá na pouhých 9 procent. „Abychom měli 95 procentní pravděpodobnost otěhotnění, museli bychom u ženy v tomto věku provést celkem 27 embryotransferů. To je s množstvím kvalitních vajíček, které ženy v této věkové kategorii produkují, téměř nemožné,“ doplňuje Daniel Hlinka.
Realistická očekávání a znalost vlastních limitů
Klíčové je, aby páry, které na kliniky přicházejí, měly od léčby realistická očekávání. „Nám je jasné, že ženy nebudou přicházet ve dvaceti letech. Doba se velmi změnila, ženy chtějí budovat zázemí a čekají na vhodného partnera. Ale ve chvíli, kdy přijdou v pokročilejším věku, nemůžou očekávat, že za pár týdnů odejdou těhotné. Tak to prostě nefunguje a ani nejmodernější metody nejsou zázračné a neumí ošálit věk. Léčba může trvat a může být náročná. Pokud jsou na to páry připravené, snáší celý proces mnohem lépe,“ upozorňuje Daniel Hlinka.
Pro úspěšnost léčby neplodnosti je důležitá také psychická pohoda. „V poslední době se zaměřujeme na komplexnost celého procesu. Kromě samotné léčby proto našim pacientkám nabízíme také psychoterapii, fyzioterapii, aromaterapie nebo nejrůznější workshopy a ženské kruhy. Tento přístup se nám osvědčuje,“ uzavírá Daniel Hlinka.
