Geriatrička varuje: Čtvrtina českých seniorů zažívá osamělost. Zhoršuje jim zdraví i psychiku

S prodlužující se délkou života přibývá lidí, kteří se dožívají vysokého věku, zároveň však ztrácejí přirozené sociální vazby. Osamělost seniorů se proto stává stále významnějším zdravotním i společenským tématem. Odhaduje se, že v České republice se s ní potýká přibližně čtvrtina lidí v důchodovém věku. Postupem času lidé ztrácí kontakt s přáteli i rodinou, nastává odchod do důchodu, úmrtí partnera nebo vrstevníků a často také přicházejí zdravotní omezení, která ztěžují běžný společenský život.

Významným předělem bývá právě odchod do důchodu. Člověk nepřichází jen o každodenní kontakt s kolegy, ale často také o společenskou roli, kterou si budoval desítky let. Postupně se mohou přidat chronická onemocnění, omezení pohyblivosti nebo ztráta blízkých. Sociální kontakty se zmenšují a člověk se může ocitnout v izolaci, aniž by si to zpočátku plně uvědomoval.

Stresové hormony zvyšují riziko infarktu

Jako geriatrička SurGal Clinic vnímám, že osamělost neovlivňuje pouze psychiku, ale postupně zasahuje i fyzické zdraví. Zvyšuje riziko depresí, urychluje rozvoj demence a představuje pro organismus dlouhodobou stresovou zátěž. Tělo je vystaveno zvýšené hladině stresových hormonů, což zatěžuje srdce a cévy, zvyšuje riziko infarktu nebo cévní mozkové příhody a zároveň oslabuje imunitní systém. Častější bývá také pomalejší hojení ran nebo horší zvládání běžných onemocnění.

Osamělost se může stát součástí takzvané spirály stárnutí. Člověk, který zůstává dlouhodobě sám, hůře zvládá péči o své zdraví i každodenní potřeby. Chronická onemocnění se mohou zhoršovat, přibývají další zdravotní komplikace a omezení pak ještě více snižují možnosti kontaktu s okolím. Vzniká začarovaný kruh, ze kterého je bez pomoci stále obtížnější vystoupit.

Dopady jsou patrné i při samotné léčbě. Osamělí senioři častěji zapomínají užívat předepsané léky, mají potíže si je vyzvednout nebo přestávají pravidelně docházet na kontroly. U lidí s počínající demencí se tento problém dále prohlubuje a může urychlit zhoršování jejich zdravotního stavu.

Odtažité chování může pramenit ze smutku

Mnoho seniorů se za svou samotu navíc stydí. Místo hledání pomoci se proto ještě více uzavírají do sebe. Navenek pak mohou působit odtažitě nebo nevraživě, ve skutečnosti však často reagují na dlouhodobý smutek, ztrátu blízkých nebo pocit, že o ně okolí ztratilo zájem.

Svou roli dnes hraje také digitalizace společnosti. Zatímco pro mladší generace je běžné komunikovat prostřednictvím internetu nebo videohovorů, řada dnešních seniorů moderní technologie neovládá nebo z nich má obavy. Přitom právě tyto nástroje mohou pomoci udržovat kontakt s rodinou a přáteli, zejména pokud zdravotní stav neumožňuje časté osobní návštěvy. Překážkou mohou být také stále častější elektronické služby ve zdravotnictví nebo při komunikaci s úřady.

Potomci často žijí daleko

Nejdůležitější prevencí proto zůstávají mezilidské vztahy. Základní oporou by měla být rodina, i když v současnosti děti často žijí daleko od svých rodičů a nemohou s nimi trávit tolik času jako dříve. O to větší význam mají komunitní aktivity, sociální služby, pravidelné návštěvy pečovatelů nebo dobrovolníků i vzdělávací programy, které seniorům pomáhají osvojit si práci s moderními technologiemi a usnadňují jim kontakt s okolím.

Pokud už zdravotní stav nebo míra soběstačnosti neumožňují bezpečný život o samotě, může být vhodným řešením také pobyt v zařízení dlouhodobé péče. Senior zde má zajištěnou potřebnou zdravotní a ošetřovatelskou podporu, pomoc s každodenními činnostmi i pravidelný kontakt s dalšími lidmi, aniž by se musel vzdát návštěv a vztahů se svou rodinou.

Jak může rodina a blízké okolí rozpoznat signály, že senior potřebuje pomoc? Mohou to být náhlé změny chování, zanedbávání osobní hygieny nebo domácnosti, hubnutí či změny ve vyjadřování. Tyto projevy nemusí být jen důsledkem osamělosti, ale mohou upozorňovat i na začínající zdravotní nebo psychické potíže. Včasná podpora a obyčejný pravidelný kontakt mohou významně přispět k tomu, aby se osamělost nestala spouštěčem závažnějších zdravotních komplikací.