Ženy pod Hitlerovou vlajkou. Odhalte méně známou historii

Dlouhá léta byly německé ženy vnímány jako pasivní svědkyně nacistických zvěrstvech. O to více šokuje skutečnost, že se mnohé z nich staly aktivními účastnicemi odporných zločinů a jejich krutost si nezadala s mužskými protějšky. Nový dvoudílný dokument Ženy pod Hitlerovou vlajkou, který odvysílá Viasat History, odhaluje s pomocí uznávaných historiků pravdu o ženách Třetí říše. Některé z nich vám v článku představíme.

Výchova pro plození rasově čistých dětí

Když se Hitler v roce 1933 stal německým říšským kancléřem, do jím založené mládežnické organizace Hitlerjugend vstoupilo i mnoho dospívajících a mladých žen. Těm byl zřízen Svaz německých dívek, který brzy sdružoval více než 200 členek. Mladým ženám byly v organizaci systematicky vymývány mozky, přičemž programu vévodila antisemitská ideologie.

Nacisté nedovolili ženám zastávat jakékoliv zodpovědnější funkce a bylo jim odepřeno vyšší vzdělání. Jejich jediným údělem mělo být plození rasově neposkvrněných dětí. Organizace je proto vychovávala tak, aby si dokázaly najít toho nejvhodnějšího manžela z řad Árijců, což je v nacistické ideologii označení pro nadřazenou rasu, která splňuje přísná kritéria původu a vzhledu. Za opak této rasy považovali nacisté Židy. Německé ženy tak byly dokonale připravené plnit Hitlerovy zvrhlé antisemitské cíle.

Pauline Kneisslerová zdravotní sestřička a vražedkyně v jedné osobě

Porodní asistentky musely v nacistickém Německu informovat své nadřízené o všech vývojových vadách a postiženích, se kterými se v praxi setkaly. Dítě takto nahlášené bylo zaevidováno a zpravidla rychle usmrceno. Tuto politiku „úspěšně“ uvedla do praxe především Pauline Kneisslerová, která se horlivě podílela na tajném programu známém jako Akce T4, během něhož byly systematicky vražděny tělesně a mentálně postižené osoby. Sestry byly pro Akci T4 pečlivě školeny, aby k obětem necítily žádnou empatii, ale naopak je chápaly spíše jako problém pro říši.

Kneisslerová, ale i další zdravotnice, obcházely ústavy a vytipovaným pacientům dokonce pomáhaly balit věci. Vysvětlovaly jim, že se jen stěhují. Ve skutečnosti mířili do koncentračních táborů, kde byli zplynováni. Právě v rámci Akce T4 byly poprvé použity plynové komory. Kneisslerová ale vpichovala i smrtící injekce. Do konce války zemřelo kvůli tomuto zvrácenému programu asi 200 tisíc lidí.

Gertruda Slottkeová, žena rozhodující o životě a smrti

Gertruda Slottkeová pracovala jako sekretářka v nizozemském oddělení pro záležitosti Německé okupační správy, což byla organizace, která měla na starost deportaci Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Této ideologii oddaná žena se souhrou okolností stala jediným člověkem v místním úřadu, který měl moc rozhodovat nad osudy nevinných lidí.

V tranzitním táboře, který pravidelně navštěvovala, ukazovala na ty, kteří budou transportováni na smrt a na ty, kteří dostanou odklad. V celé Evropě byla jedinou ženou s touto funkcí.

Ve svém okolí proslula svojí chladností a oddaností režimu. Když navštěvovala nejvyšší nacistické kruhy v Berlíně, vždy prosazovala ještě přísnější pravidla. Za svoji „kariéru“ rozhodla o osudu tisíců životů. Ve funkci zůstala až do posledního vlaku, který opustil tranzitní tábor ve Westerborku. Poslední soupravou, která stanoviště opustila, byla ta, jež vezla Annu Frankovou a její rodinu.

Na genocidě zvané „konečné řešení” se však podílelo mnoho dalších žen. Některé se za své činy zodpovídaly, jiné proklouzly a začaly žít nový život. Pokud máte vnitřní sílu poznejte tuto méně známou část nacistické historie, jejíž hrůznost děsí i mnoho desetiletí od konce války.