Jak zatočit s diastázou? Pomůže unikátní cvičení

Diastáza neboli rozestup přímých břišních svalů bývá přirozeným jevem po porodu. Většinou se ale po určité době srovná. Pokud to chcete urychlit, můžete využít principy ideomotorické terapie. Ta pomůže vyřešit i nefyziologickou diastázu, která vznikla v důsledku svalové disharmonie. V čem je síla nové terapie? Vysvětluje její autor Václav Rázl z fitcentra Gymstory a Fyziofitness Černošice.

Je nutné řešit rozestup přímých břišních svalů pouze operativně? Rozhodně ne. Téměř vždy je to možné zvládnout neinvazivní cestou. Je ovšem nezbytné změnit přístup ke cvičení a vrátit se k úchvatným pohybovým vzorcům z raného dětství, kde diastáza není jeho součástí.

Pravděpodobně jedinou možností k odstranění diastázy, která přesáhla fyziologickou mez, je využití vrozených souher – princip ideomotorické terapie. Základem je vyvolat vrozený vzpřimovací program – ten zajistí propojení celého těla s cílem pohybovat se vpřed, tzv. lokomoční funkci.

„Pro harmonizaci břišní stěny a celého těla je zcela zásadní provádět pohyby s konkrétní ideou, představou nějakého cíle. Tím zaktivníme vrozený vzpřimovací reflex a naše břišní svaly pak táhnou smysluplně v celých řetězcích. Různé směry tahu těchto řetězců a jejich změny pomáhají vytvářet opěrné a kročné končetiny v optimální koordinaci s cílem splnit naši představu,“ vysvětluje Václav Rázl z fitcentra Gymstory a Fyziofitness Černošice.

Důležitý je úmysl, ne vědomé zatnutí břicha

Doposud se na odstranění či zmírnění rozestupu přímých břišních svalů, diastázy, často využívala tzv. cvičení ve vývojových řadách. Jejich nedostatkem je ale fakt, že ve většině případů probíhá bez představ pohybu, tedy naprosto odlišným způsobem, než je činí dítě. Ideomotorická terapie se tedy vrací k počátkům – k vrozeným pohybovým vzorcům miminek.

„Mimino si hraje a ochutnává svoje prstíky na ručičkách i nožičkách. Jinými slovy používá končetiny k provedení konkrétní pohybové situace. Vše činí s jasným záměrem a tělíčko na to reaguje celotělovými souhrami, které vedou ke splnění jeho myšlenky. Břišní svaly se na tomto procesu spolupodílí a jejich činnost vede k souladu v oblasti středu těla. Ani batole nic nezatíná, chová se naprosto spontánně, což je velmi důležité. Jedině tak mohou pohyby probíhat v harmonii,“ pokračuje osobní trenér.

Svaly by měly táhnout ke končetinám, ne ke středu těla

Zpevnit svaly na břiše víceméně není problém, dojde k tomu téměř u každého pohybu. Důležité je ale fakt, jak k tomu došlo, s jakým směrem svalového tahu a s jakou koordinací s ostatními svaly těla.
„U kojence břišní svaly netáhnou ke středu těla, nýbrž ke končetinám. Navíc způsobem, kdy vnitřní břišní sval jedné strany táhne v souladu a stejným směrem jako vnější břišní sval druhé strany s cílem opřít, či uvolnit konkrétní končetinu. Chceme-li tedy trénovat jako děti, musíme to provádět stejně jako ony. Pak se můžeme těšit na pozitivní výsledky. V Gymstory působí mnoho trenérů, kteří u nás absolvovali vzdělávací kurzy a dokáží s tělem pracovat bez přetěžování jednotlivých partií,“ dodává Václav Rázl.

Tipy na závěr:

Pokud chodíte k fyzioterapeutovi nebo na nějaké zdravotní cvičení, dejte si pozor na následující pokyny:

• „Vytlačte si zevnitř prsty zapíchnuté pod spodní žebra nebo do oblasti nad třísly…“. V tomto případě totiž nelze očekávat spontánní, tedy harmonickou odezvu těla.
• „Dýchejte do břicha…“. Tento pokyn způsobí vytvoření nitrobřišního tlaku bez trojrozměrného pohybu žeber směrem k páteři, tedy s dominantním zapojením břišních svalů, které se začnou stahovat přímo do středu těla (ne ke končetinám). Tím se velmi omezí funkce hlavního dýchacího svalu bránice. A s minimální činností bránice a bez opěrné funkce končetin bohužel nemůže dojít ani k napřímení páteře, což je stěžejní pro vrozené pohybové vzorce.