Mladá herečka Lucie se po mateřské dovolené snaží vrátit ke své herecké kariéře, ale setkává se s běžnými strastmi svobodných matek a zamotává se do bláznivých situací při hledání lásky. Svérázně a s vtipem řeší a komentuje různé životní situace, které by někteří označili za tabu a při nichž by leckdo raději přivíral obě oči.
Hrdinku na její nelehké životní cestě nedoprovázejí pouze její extrovertní a tak trochu potrhlé kamarádky, ale i Šedivka, její vnitřní hlas, se kterým má komplikovaný vztah.
Skrze příběh čtenář nahlédne do světa mateřství, filmu a sexuality. Román nejen pobaví, ale zároveň nutí se zamyslet a klást si stejné nebo podobné klíčové životní otázky jako Lucie. Kolik mužů a žen musíme v životě přežít, než potkáme toho pravého…?
Druhé vydání úspěšné knihy je doplněno o fotografie z natáčení filmové verze.
Slovy autorky:
Příběh románu Jak přežít svého muže vznikl v době, kdy mi vůbec nebylo do smíchu, přestože vy se doufám smát budete. Odcházel mi ze života taťka, což nebylo jednoduché pro nikoho z nás. Kvůli péči o něj jsem musela částečně opustit herecký svět a vydat se jinou cestou.
Tato cesta mě přivedla k napsání knihy, kterou právě teď držíte v ruce. A tato kniha mě posléze opět dovedla k mé největší vášni, kterou je hraní. Podle knihy byl totiž natočen film, ve kterém hraji hlavní roli. Neuvěřitelné se stalo skutečností.
Ano, splnil se mi sen, za kterým jsem musela jít cestou nezvyklou a nelehkou, ale díky tomu vznikl celosvětový unikát – autorka bestselleru hraje hlavní roli ve filmu. Komu se to poštěstilo?
Patrně nikomu…
Věřte tedy, že vaše cesta má smysl, a i když se ocitnete na dně, tak je to možná právě start nového, báječného života.
A teď si užijte příběh, který vám s radostí ve vašich představách zahraji.
Ukázka z knihy:
Je 19. ledna, vrchol zimy bez sněhu, je sychravo a vůbec nic nekvete. V přírodě je to pochopitelné, ovšem v případě mé práce už méně… Opakovaně chodím na castingy na reklamy, předstírám dokonalou znalost všech domácích prací, peru v Arielu, vařím pouze instantní pokrmy, bakterie v koupelnách a záchodech hromadně vraždím Savem a jednou jsem si dokonce pochutnala i na psích granulích. Ovšem nic pracovního se ne a ne zrodit. Ano, řekla jsem si, že vše bude v pořádku, až začne růst jarní tráva, ale kdo to má vydržet?!
Tomáš je pořád odtažitý a moc nekomunikuje. Ty Vánoce ho zasáhly, nejspíš doma dostal druhého čouda a pochopil, že si pořídil druhou hysterku, i když pozor, já hysterka nejsem. Paní psycholožka říkala, že když křičím, tak jen proto, že jsem zahnaná do kouta.
Vždycky se mi chce trochu smát, když si představím jeho vnitřní hlas, který mu říká: „Tomíku, Tomíku, myslím, že jsi to posral víc, než tušíš.“
Ale je to jeho život, a jak říká Šedivka: „Lu, starej se o sebe.“
Takže to dělám a nestarám se, o co nemám.
Je večer, Kiki už spí, já mám uběhané nohy z castingu, a tak si otvírám víno. Večerní sklenička na uvolnění se hodí vždycky, ale dneska nemám náladu ani na televizi, ani na knížku. Trochu nevím, co se sebou, bloumám po bytě a pak mi bleskne v hlavě – vždyť mi opravili wifinu! Za tu dobu jsem úplně zapomněla na Facebook… Myslím, že teď je přesně ta chvíle ho otevřít. Skoro jsem zapomněla i heslo, není divu, byla jsem tam naposledy před Vánocemi. Vlastně jsem zatím moc nepochopila, k čemu to celé je. Nebaví mě koukat na fotky neznámých lidí a je mi celkem jedno, co kdo dělá. A vůbec nevím, co bych na tu facebookovou nástěnku měla psát.
Lucie, co se ti honí hlavou? Nevím, samé blbosti.
Myslím, že Facebook nemá budoucnost, že to lidi moc dlouho bavit nebude. Když si konečně vzpomenu na heslo a otevřu stránku, je tam jedna zpráva. Otvírám ji… a píše… Karel Makovec:
Toto je vánoční šťouch.
Koukám na datum poslání – 23. 12. 2009.
A do prdele! Karel se snažil naši šťouchačku přesunout do konverzace a já skoro měsíc nereagovala.
Prolítne mi hlavou, že je dnes 19. ledna, nejdepresivnější den v roce. To bych mu mohla napsat. To je docela vtipný. Nebo není?
Jsem rozhozená, nevím, co mám dělat. Napsal mi velký scenárista, chtěl si se mnou povídat a já lelkuju někde mimo virtuál. Hlavně to nepodělat jako na tom večírku!
No nic, dám si pořádný hlt červeného vína z Tesca a vrhám se do konverzace s mužem slova. Odvaha se zatím nedostavila, dám si tedy ještě druhý hlt, aby se má mysl uvolnila a vyplodila něco, co vylepší tuto trapnou situaci. Základ je, že když je něco trapné, dostaneš se z toho jen ještě větší trapností. V hlavě ovšem žádná dostatečně trapná trapnost nevzniká, přidám třetí hlt, čtvrtý, dolévám si sklenici a už to v mozku začíná pumpovat a tváře se rozehřály. Cítím teplou vlnu v prstech na nohou. Ano, teď jsem připravena!
Dobrý večer, milý Karle, omlouvám se, že odepisuji se zpožděním, ale já se sprchovala.
Po chvilce přijde odpověď:
Dobrý večer, Lucie, pro dlouhé sprchování mám pochopení.
Přeji vám krásný večer.
Tak to mě těší, jelikož teď mě čeká úklid kabelky, a to teprve bude časová propast.
Chápu, tam mají ženy vše. Na jak dlouho ten úklid vidíte?
Viděla bych to tak na dva až tři měsíce. Mám tam celý svůj komplikovaný ženský svět a taky nějaké zapadlé muže. Upřímně, v té kabelce je dost velký bordel, a pokud začnu dnes, v nejdepresivnějším dni v roce, tak to bude mít asi pomalý rozjezd…
Jana Bernášková (*1981) se narodila v Krnově. Vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a stala se známou a oblíbenou divadelní a televizní herečkou (Vyprávěj, Ulice, Horákovi, Mazalové, Co ste hasiči ad.).
Před lety začala psát fejetony pro dámský časopis, kde zaznamenaly velký čtenářský ohlas, který ji podnítil k napsání jejího prvního románu. Je známá svým smyslem pro humor a vtipnými glosami, kterými nešetří nejen své okolí, ale ani sebe. I proto zasadila děj románu do atraktivního hereckého světa, který velice dobře zná.
Román Jak přežít svého muže se stal krátce po svém prvním vydání v r. 2020 bestsellerem a letos se dočkal i filmového zpracování. Na autorčinu úspěšnou prvotinu volně navazují další romány Coura (2021) a Koloušek (2023).
Jana Bernášková: Jak přežít svého muže – 2. vydání s filmovou obálkou, vydává Ikar, 360 stran, doporučená cena 349 Kč
