Life4you.cz - MP 
Hned dva živočišné druhy rozšířily osazenstvo Vodního světa v táborské zoologické zahradě. Ze zoo v rakouském Innsbrucku tam doputoval ohrožený hohol severní a čírky obecné. Kromě nich do Tábora přijeli také poláci velcí, kteří byli vyhlášení ptákem loňského roku. Táborská zoo tento druh chová už více než rok.
„Hohol severní je v Česku veden jako silně ohrožený druh. Na našem území hnízdí velmi vzácně, centrum výskytu je v jihočeských rybničních pánvích. Jeho populaci ve volné přírodě výrazně ovlivňuje intenzivní hospodaření na rybnících, které zhoršuje kvalitu vod a tím snižuje množství dostupné potravy. Podobně je na tom naše nejmenší kachna čírka obecná, která z volné přírody velmi rychle mizí. Odhaduje se, že v Česku hnízdí už jen méně než sto párů. Není proto divu, že je v Červeném seznamu ptáků České republiky vedena jako silně ohrožený druh. Právě na chov a ochranu ohrožených druhů zvířat se naše zoologická zahrada specializuje. Jsme proto velmi rádi, že zrovna tyto z volné přírody mizící kachny rozšířily už tak druhově početné osazenstvo Vodního světa,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.
Hohol severní je potápivou kachnou typická hranatou hlavou a krátkým zobákem s výrazným pohlavním dimorfizmem. Samec je leskle černobílý a na černé hlavě má velkou oválnou bílou skvrnu. Samice má na krku úzký bílý proužek, její tělo je hnědavě zbarvené. Mláďatům bílý krční kroužek chybí, jejich prachové peří je kontrastně černobílé.
Hohol hnízdí jednou ročně v dubnu až květnu, hnízdo je umístěno v dutinách stromů často až 20 metrů vysoko. Samice snáší 6 až 11 modrozelených vajec, na kterých sedí 28 až 30 dnů. Mláďata poté doprovází zhruba šest týdnů, po celou domu se živí sama. Hohol se živí takřka výhradně živočišnou stravou, nejčastěji larvami hmyzu a měkkýši. Pro potravu se potopí až osm metrů hluboko, pod vodou vydrží zhruba 30 sekund.
Jde o severský druh, který hnízdí na rybnících a jezerech střední Evropy. Přezimuje většinou v západní části Baltu, na britských ostrovech a na západním pobřeží Evropy. Východní populace táhne do Kaspického a Černého moře, do východního Středomoří a do alpských jezer. V Česku je evidován jako silně ohrožený druh, poprvé zde hnízdil v roce 1960 na Třeboňsku. Právě v jižních Čechách je nejsilnější česká populace hoholů, na přelomu tisíciletí zde hnízdilo 100 až 120 párů.
Z volné přírody rychle mizící čírka obecná rozšířila osazenstvo Vodního světa v táborské zoologické zahradě. FOTO: archiv ZOO Tábor
Čírka obecná je nejmenší kachna vyskytující se na území Česka, je veliká podobně jako holub. Také u čírky se výrazně projevuje pohlavní dimorfizmus. Samec má kaštanově hnědou hlavu s kovově zeleným pásem po stranách a šedý trup. Samice je hnědá s nenápadnými skvrnami. Důležitým rozlišovacím znakem je takzvané zrcátko v křídle, které je leskle zelené a vepředu bíle lemované.
Hnízdo si čírky staví na skrytých místech v hustém porostu blízko vody. Od dubna do června snáší 5 až 12 vajec, na kterých sedí pouze samice 23 dnů. Mláďata brzy po vylíhnutí odvádí na vodu, od prvního dne se velmi dobře potápí a plavou. Létat začnou kolem jednoho měsíce, pohlavně dospívají zhruba v jednom roce.
Čírky se živí rostlinnou i živočišnou stravou, přičemž rostlinná převažuje v zimním období. Z rostlin konzumují nejvíce různá semena, méně často i zelené části. V živočišné složce potravy převažuje hmyz, hlavně larvy žijící ve vodě, dokáží ale sežrat i malé žáby.
Čírky obecné se vyskytují po celé Evropě a severní části Asie až po východní pobřeží. Severní populace jsou tažné a zimují na britských ostrovech, v západní a jižní Evropě a severní Africe. V Česku hnízdí vzácně v nížinách a středních polohách. Velkou většinu u nás pozorovaných ptáků tvoří jedinci na tahu. V současnosti se jedná o silně ubývající druh, v Červeném seznamu ptáků České republiky je vedena jako kriticky ohrožený druh. Odhaduje se, že v současnosti u nás hnízdí jen méně než sto párů.
Polák velký je středně velká potápivá kachna, u které se projevuje výrazný pohlavní dimorfizmus. Pro kačery jsou typické zrzavá hlava a krk, které kontrastují se světlými zády, a červenohnědé oko. Naopak samice jsou převážně hnědé, aby v době hnízdění neupozorňovala na hnízdo, ale naopak splynula lépe s okolím. Stejnou barvu má i jejich oko. Hlavním měsícem pro hnízdění je květen, hnízdní páry se ale často vytváří už na zimovištích. Samice snáší šest až osm vajec, stará se o ně sama. Mláďata po vylíhnutí hnízdo opustí během pár hodin, od prvních chvil se živí sama. Matka zajišťuje, aby neprochladla, chrání je před deštěm, brání je a vybírá místo s dostatkem potravy.
Polák velký se aktivně potápí až do hloubky 15 metrů a pod vodou dokáže strávit až jednu minutu, průměrně 20-25 sekund. Potravu pod vodou získává díky zobáku pokrytém citlivou kůží s řadou hmatových tělísek a silnému svalnatému jazyku, kterým díky rychlým pohybům vytvoří v ústní dutině podtlak a nasaje tak do ní vodu s bahnem. Citlivým jazykem nahmatá vhodnou potravu a voda s nestravitelnými zbytky vyteče přes lamely na čelistech zobáku, kterých je kolem 40, vyteče ven. Od roku 2015 je zařazen na seznam ohrožených druhů IUCN jako zranitelný taxon, protože populace poláků velkých je na ústupu.
Polák velký je všežravec, v létě převládá rostlinná složka nad živočišnou. Živí se hlavně různými částmi vodních rostlin, hlavně pupeny a semeny, ale i obilím a kukuřicí. Jídelníček doplňují drobní živočichové v podobě měkkýšů, korýšů, červů, vodního hmyzu a jejich larev. Na zimovištích pak konzumují hlavně živočišnou potravu.
Hohol severní a čírka obecná doplní v táborské zoologické zahradě společenstvo vodních ptáků v expozici Vodní svět. Kromě nich tam žijí také další druhy kachen a hus, jako je kachna divoká, kachna smaragdová, kachnička karolínská, kachnička mandarínská, husa indická, husice liščí, berneška bělolící, ostralky štíhlé, čírky sibiřské, poláci velcí či zrzohlávka rudozobá.
