Markéta Pavelková 
Foto: Enrico Gombala
Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů ptáků na světě. Volně žijící populace čítá méně než 1000 jedinců. Na jejich záchranu je realizováno několik mezinárodních repatriačních projektů, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce. Ptáci odchovaní v lidské péči jsou vypouštěni do přírody s cílem obnovit a posílit nepočetnou divokou populaci. Do jednoho z projektů se zapojila i Zoo Ostrava. Díky němu se na jihu Španělska v oblasti Andalusie podařilo vytvořit stabilní populaci. Další ptáci zatím nebudou v těchto místech vypouštěni. Záchrana ibisů se nyní soustředí do jiné oblasti, kam už byli převezeni dva ostravští ibisové vylíhnutí v loňském roce a chovatelé věří, že i letošní mláďata budou létat ve volné přírodě.
Záchranné projekty
Mezinárodní repatriační projekt Proyecto Eremita byl zahájen v roce 2003 s cílem obnovit volně žijící populaci kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Do projektu, který zaštítily ZooBotanico de Jerez a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia, se zapojilo více než 20 zahrad sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Výsledkem nezměrného úsilí všech zapojených institucí je vytvoření stabilní populace na jihu Španělska čítající aktuálně okolo 270 jedinců. Přes 50 párů se zde již úspěšně rozmnožuje – v loňském roce vyvedly 56 mláďat. Zoo Ostrava se k projektu připojila v roce 2017 a pro vypuštění poskytla 16 ibisů.
Novým repatriačním projektem, do kterého se ostravská zoo zapojila, je The Ibis Ermità project probíhající v národním parku Aiguamolls de l’Empordà Natural Park v Katalánsku. Jeho cílem je další posílení volně žijící populace ibisů skalních na východě Španělska a propojení populací na jihu Pyrenejského poloostrova s ibisy v dalších částech Evropy severně od Alp. Na nové vypouštěcí místo byli už letos na jaře převezeni ze Zoo Ostrava dva mladí ibisi vylíhnutí v loňském roce a úspěšně odchovaní svými rodiči. Nějaký čas pobývali v rozletové adaptační voliéře a 26. dubna 2026 byli spolu s dalšími ibisy z jiných zoo vypuštěni do katalánské přírody. Naneštěstí byl jeden z ostravských ptáků krátce nato sražen autem. Toto není bohužel nic neobvyklého, srážky s dopravními prostředky jsou příčinami úhynu nejen ptáků, ale i řady dalších živočichů po celém světě. Druhý ibis je v pořádku. Díky GPS lokátoru mohou místní ochránci přírody sledovat jeho pohyb.
Chov ibisů v Zoo Ostrava
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je také zapojena do EAZA ex situ programu (EEP). Během teplé části roku je skupina těchto ptáků k vidění ve voliéře nedaleko pavilonu Indické šelmy. Do loňského roku sdíleli prostor se supy bělohlavými, kteří ale byli kvůli výstavbě nového chovného zařízení pro tučňáky přestěhováni do zázemí. Nově pobývá s ibisy ve voliéře pár čápů černých a dva páry supů kapucínů. „Momentálně máme tři chovné páry ibisů, z nichž se letos rozmnožily dva. Hnízdí v náhradních polootevřených plošinách. Každý pár se stará o dvě mláďata. Vylíhla se okolo poloviny května. Oba rodičovské páry se o své potomky pečlivě starají. Zpočátku jsme je hlavně slyšeli, když žadonila rodiče o potravu. Nyní už téměř dorostli do velkosti dospělých ptáků. Zatím nevíme, jakého jsou pohlaví, čekáme na výsledky DNA.,“ popisuje chovatelka Michaela Zimmermannová. Chovatelé zatím ani nevědí, zda budou mladí ibisi vypuštěni do přírody. Jsou ale v kontaktu s koordinátorkou EEP.
Ibisy skalní v Zoo Ostrava zachycuje video.
Evropská populace ibisů skalních chovaných v lidské péči v rámci EAZA ex situ programu (EEP) čítá přes 1400 jedinců, což je více, než je početnost v přírodě žijících ibisů. Pro záchranu těchto vzácných ptáků tak mají zoologické zahrady velký potenciál. Díky spolupráci EEP programu a repatriačních projektů se tak daří vytvářet poměrně stabilní populaci volně žijících ibisů skalních, která se postupně rozrůstá.
Podobně jako velmi úspěšný repatriační projekt Návrat orlosupa do Alp (Evropy) jsou i projekty návratu ibisů do přírody konkrétní nápravou škod, které člověk napáchal na přírodě.
