Bednáři v Prazdroji mají nového člena. Společně smolili obří ležácké sudy

Bednáři Plzeňského Prazdroje, kteří jsou zřejmě poslední bednářskou partou pracující přímo v pivovaru, dnes mezi sebe slavnostně přijali nového člena. Sedmatřicetiletý Jan Fencl byl po třech letech v učení a složení tradiční zkoušky oficiálně pasován na bednáře. Jeho jmenování proběhlo při tradičním podzimním smolení velkých ležáckých sudů, v nichž zraje ležák Pilsner Urquell stejně jako před téměř 183 lety.

Vyučený truhlář Jan Fencl nastoupil k prazdrojským bednářům v roce 2022. Podle zvyku pak strávil tři roky v učení v tzv. roli tovaryše. Dnes získal výuční list a se slovy „Dej Bůh štěstí“ a symbolickým pohlavkem od mistra byl pasován na právoplatného bednáře zdejší osmičlenné řemeslné party. Ještě před tím ale musel složit mistrovskou zkoušku – samostatně vyrobit dřevěný soudek, naplnit ho pivem a podle tradice ho představit vedoucímu bednářské party. „Jde o starý zvyk, který nejlépe ukáže, jestli tovaryš ovládá všechna specifika zpracování dubového dřeva a výroby sudu. Pokud jeho soudek těsní a neteče, je správně vyrobený a tovaryš uspěl,“ říká mistr plzeňských bednářů Karel Hofman, který nového člena osobně pasoval.

„Bednářství odjakživa patřilo mezi nejdůležitější pivovarská řemesla, a i dnes jsou bednáři zásadní součástí našeho pivovaru. Díky nim máme v našich historických sklepích dubové ležácké sudy, v nichž necháváme zrát pivo Pilsner Urquell tak, jako tomu bylo v době založení pivovaru. Můžeme tak porovnávat plzeňské pivo uvařené tradičním, roky ověřeným technologickým postupem a hlídat jeho neměnnou chuť i v nejmodernějších nerezových tancích,“ vysvětluje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka, který ručně vyrobený soudek narazil k slavnostnímu přípitku.

Podle historického zvyku obdržel Jan Fencl vandrovní knížku. Ta v minulosti představovala pro bednáře nejdůležitější dokument a potvrzení, že své řemeslo dokonale ovládá. Dostávali ji bednáři v 19. století a byl to nejen výuční list, ale uváděla také osobní údaje včetně výšky nebo barvy očí a také reference od mistra bednáře. Díky tomu se pak její držitel mohl ucházet o práci po celém tehdejším Rakousku-Uhersku.

Tanec se sudy vážícími 900 kilo

Prazdroj má aktuálně ve svých historických sklepích více než sto ležáckých dřevěných sudů, v části z nich zraje Pilsner Urquell stejně jako před 183 lety. Dvakrát v roce, na jaře a na podzim, bednáři část sudů vyvalí ze sklepa a nově vysmolí. Letos na podzim takto ošetří 23 sudů, z nichž každý má objem necelých 40 hl. „Smolení je tradiční postup údržby dřevěných sudů a jde v podstatě o dezinfekci dubového sudu před jeho opětovným naplněním pivem. Prázdný velký ležácký sud váží kolem 900 kilo, a proto práce vyžaduje přítomnost všech osmi členů party. V menším počtu by to nešlo zvládnout,“ vysvětluje Karel Hofman.

Do dubového sudu bednáři nalijí smolu ohřátou na 200 stupňů Celsia a jeho převalováním ji rovnoměrně rozlijí po celé vnitřní ploše. Tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě. Základním materiálem pro výrobu smoly je pryskyřice, která se získává z jehličnatých stromů, hlavně z borovic. Plzeňští bednáři používají směs čínské, kanadské a americké pryskyřice.

Plzeňští bednáři vedle péče o velké ležácké sudy nejčastěji vyrábí tzv. transportní soudky menších objemů do 50 litrů. Ročně jich zhotoví několik desítek a jejich výroba trvá zhruba tři dny. Velký ležácký sud o objemu 40 hektolitrů pak dvěma bednářům zabere přibližně měsíc. „Na výrobu sudů používáme výhradně dubové dřevo rostlé na tvrdém podloží, kde duby rostou pomalu, čímž vzniká husté dřevo s letokruhy velmi blízko u sebe. Než se dřevo použije na výrobu sudů, schne přirozenou cestou 6 až 10 let. Vychází to zhruba tak, že jeden centimetr dřeva schne jeden rok,“ dodává Karel Hofman.

Práce plzeňské party bednářů je natolik unikátní, že byli v roce 2018 zapsáni na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.