Švandovo divadlo chystá Pravidla Nirvány, oslavu rockové rebelii s živým koncertem herecké kapely

První novinkou sezóny ve Švandově divadle na Smíchově jsou Pravidla Nirvány, jejichž premiéra bude 8. listopadu ve Velkém sále.

Hru inspirovanou osudem Kurta Cobaina z kapely Nirvana i dalších muzikantů hudebního žánru grunge napsal Martin Františák, umělecký šéf divadla. Režisérem je Thomas Zielinski, který inscenaci pojal jako činohru s koncertem. Na scéně tak naživo vystoupí tříčlenná herecká kapela ve složení Jakub Tvrdík (zpěv a baskytara), Jan Mansfeld (zpěv a kytara) a Matěj Anděl (bicí). V úloze buddhistického mnicha, který diváky příběhem provede, uvidíme Roberta Jaškówa. Dále účinkují Barbora Křupková, Anna Grundmanová a Jan Grundman. V inscenaci vyniká i původní originální hudba a texty Ivana Achera. Z nich se valí punková energie, frustrace a niterná bolest, ale i hravost, svobodomyslnost a humor.

Pravidla Nirvány s podtitulem „pocta hnutí grunge, poslední rockové rebelii“ zavedou diváky do Spojených Států na přelomu 80. a 90. let. Tehdy se v Seattlu zrodilo hnutí grunge. Šlo o hudební hnutí, z něhož v USA i ve Velké Británii vzešla řada slavných kapel, ale i specifický životní styl a subkultura. Vyznačovaly se odmítáním pravidel a oslavou rebelů, vyvrhelů a dalších četných obětí nelítostného společenského systému.

Syrový příběh svobody a nevinnosti

„Chceme vyprávět o svobodě i o tom, že o ni můžeme přijít – v tvorbě i v životě,“ říká autor hry Martin Františák. Do syrového, energií nabitého příběhu tří kluků v kostkovaných flanelových košilích, z nichž se postupně stali rockové superstar, promítl Františák zkušenost své generace. „Scénář vychází z reálií a událostí, které se opravdu staly, finální příběh je ale fikcí,“ vysvětluje dramatik. Při psaní ho inspirovala postava Kurta Cobaina z kapely Nirvana i dramatické osudy jeho hudebních souputníků: bubeníka a zpěváka Laynea Staleyho, frontmana skupiny Alice in Chains, a Marka Lanegana, hudebníka a zpěváka kapely Screaming Trees.

„Pravidla Nirvány jsou realistickým a upřímným vyprávěním o partě nevinných kluků, kteří si neberou servítky. A žijí až na dřeň. Spojuje je drsné dětství, které jim zbabrali jejich rodiče, i vzpoura proti společenskému řádu. Jsou to outsideři: zranění a cyničtí, ale i vnímaví a citliví. A nepochybně mají i výjimečný hudební talent,“ líčí Františák.

Příběh Kurta, Marka a Laynea tak sledujeme od prvního vykročení ze společenského dna, po období fantastické světové slávy až do nevyhnutelného konce.

Revolta a ideový výprodej

„Kdo nic nedělá a nic neriskuje, dopadne nejspíš průměrně,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Kdo jde protestovat, vezme do ruky plakát nebo kytaru, ten se dává všanc. Revolta je podmanivá, ale snadno se stane, že vaše původní ideje skončí ve výprodeji – i o tom jsou Pravidla Nirvány,“ uvádí česko-německý divadelní režisér.

Thomas Zielinski už u Švandů režíroval drama Příliš drahý jed a také velmi úspěšnou černou severskou komedii Chlast, která se stále těší zájmu diváků. Také u Pravidel Nirvány přišel s osobitým konceptem: inscenaci postavil z části jako činohru, z části jako živý koncert tříčlenné herecké kapely. Tvoří ji Jakub Tvrdík (Mark), Jan Mansfeld (Kurt) a Matěj Anděl (Layne). Všichni v Pravidlech Nirvány podávají kromě hereckých výkonů i úctyhodné výkony hudební. Ženské postavy ztvární Barbora Křupková (Courtney) a Anna Grundmanová (Matka, Zvukařka, Režisérka). Jan Grundman hraje Otce, Otčíma, Producenta a Reportéra.

Zcela zvláštní postavou je buddhistický mnich v podání Roberta Jaškówa. Ten je zde průvodcem a „myslitelem“, který do děje vnáší úvahy o smyslu bytí, ale i odlehčení, žoviálnost a humor.

Název hry odkazuje nejen ke slavné kapele, ale i k zážitku osvícení – pocitu absolutního osvobození, klidu a harmonie, tedy nejvyššímu cíli buddhismu. „Takový stav ale nikdy netrvá věčně a navozují ho i drogy. Tato zkratka na cestě k blaženosti je však cestou do pekel,“ naznačuje režisér Zielinski další z témat Pravidel Nirvány.

Valíme na plnej céres

„Stěžejní složkou titulu je hudba básníka a skladatele Ivana Achera,“ říká dramaturgyně Johana Součková Němcová. „Kapely Nirvana, Green River, Alice in Chains, Pearl Jam a další má naposloucháno mnoho generací, včetně té naší. Hudbu a texty skladeb složil Ivan Acher ve stylu grunge, současně však jde o svébytné, originální a současné autorské dílo,“ říká Součková Němcová.

„Grunge bylo jako hnutí vzniklé na hlíně, mechu, přirozeným průvodcem mé puberty kluka na vesnici,“ uvádí k tomu Ivan Acher. „Ti flaneloví chlapci nás vrátili do prvních radostí zkreslených kytar, kde je ještě slyšet struna. Metalová éra nás zavalila hutným zvukem „dištronů“ a mlaskavých bubnů, kde původní nástroje skoro zmizely. A prostě blána a struna jsou základ. Jako vyhraněný depešák jsem v sedmnácti letech opět začal poslouchat rock’n’roll. Protože – ve správném pořadí – Alice in Chains, Soundgarden a Nirvana měly skvělé hudební nápady,“ říká Ivan Acher, který jedním dechem chválí hereckou kapelu: „Valíme furt na plnej céres. Neslyšel jsem nikdy takhle dobrou grungeovou kapelu složenou z herců.“

Klipy, hadry, flanelky

Autor scény Lukáš Kuchinka pojal jeviště jako soukromý prostor, který se však může obratem změnit v hudební stage. Scénu ozvláštnil zavěšenými předměty, které podle režiséra Zielinského navozují dojem „grungeovského adventního kalendáře“. Kuchinka je také autorem filmových dotáček, které sahají od dokumentu až po dobově pojaté videoklipy. Kostýmy, v nichž ještě doznívá móda spojená se stylem hippies, navrhla Andrea Králová. Nechybí v nich kostkované košile z flanelu, vytahané svetry, ale i chlapácká vojenská uniforma, černé ženské „hadry“ a další kousky. Ty patří ke stylu grunge, ale i k charakteru postav ve svébytném Františákově příběhu.

Rodina jako téma divadelní sezóny

„Pravidla Nirvány vyprávějí o vyděděncích, kteří se – aniž by to chtěli – stali vzory pro celou jednu generaci a ovlivnili i generace následující,“ říká Johana Součková Němcová. „Ve Františákově hře se stali inspirací pro drama o udržení osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty ve světě, s nímž se ústřední hrdinové v mnohém míjí, nebo jsou s ním přímo v konfliktu. Původní autorský text otevírá sezónu, která se ve všech svých titulech zaobírá tématem rodiny a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem,“ uzavírá dramaturgyně.