Už jen týden a vyjde úvodní díl nové Lucemburské epopeje Vlastimila Vondrušky

První díl nové historické ságy spisovatele a historika Vlastimila Vondrušky se věnuje Janu Lucemburskému a jeho synovi Karlu IV. Budou se střídat mocenské intriky a válečné scény s běžnými denními starostmi románových hrdinů, a to vše v barvitém obraze života vrcholného středověku. Všechny předchozí Vondruškovy epopeje vzbudily obrovský čtenářský zájem, vždy patřily k nejčtenějším publikacím roku, obsazovaly pravidelně žebříčky nejprodávanějších knih a dočkaly se mnoha dotisků a nových vydání. Prodej všech historických epopejí Vlastimila Vondrušky překročil hranici 500 000 výtisků.

Jak rozsáhlá bude? „Zhruba stejně jako ta Přemyslovská. Děj je rozvržen do čtyř dílů a sága bude končit smrtí Karla IV. O jeho synovi Václavovi IV. už psát nebudu, protože osudy našich zemí za jeho vlády jsou obsahem prvních dvou dílů Husitské epopeje. Je myslím logické, že jsem tuhle dobu našich dějin takto rozdělil, protože všechny chyby, kterých se Jan Lucemburský a Karel IV. dopustili, když preferovali svou říšskou politiku před stabilizací domácího dění, se koncentrované vyostřily právě za Václava IV. a vedly nakonec k husitskému odporu a k revoluci. Za chyby vládců totiž vždycky pyká prostý lid a pláče spravedlnost,“ vysvětluje Vlastimil Vondruška.

První díl románové fresky Lucemburská epopej I – Král cizinec (1309 – 1333) začíná nástupem Jana Lucemburského na český trůn a končí smrtí jeho syna římského císaře a českého krále Karla IV. Je to jedno z nejslavnějších období našich dějin, kdy byla Praha centrem římské říše, ale aspirovala i na to, aby se stala „druhým Římem“ křesťanstva. Složitý zápas obou panovníků o vládu doma i v zahraničí se prolíná se snahou severočeské a jihočeské šlechty upevnit otřesené postavení českých zemí a chránit stavovské výsady šlechty. Třetí rovinou románového děje je život prostého lidu očima měšťanského rodu Rotlevů.

Proč se první díl jmenuje právě Král cizinec? „V minulosti vždycky platilo, že se má panovník starat o svůj lid a chránit zájmy své vlastní země. Pokud je mu cizina bližší než to, co se děje doma, pak dojde k odcizení a to v důsledku končívá anarchií a krizí, ať již politickou, sociální nebo hospodářskou. Jan Lucemburský to rozhodně neměl při převzetí českého trůnu jednoduché, já vím, že radit s odstupem sedmi staletí je snadné, ale jsem si jistý, že některé věci mohl řešit jinak. Už to, že mu byly zájmy říše bližší než problémy Čech, o něčem svědčí. Proto se románem prolínají osudy Lucemburků s osudem pánů z Landštejna, kteří naopak stojí pevně nohama na zemi a s Čechy nejen cítí, ale také za ně bojují. Kromě politických intrik se v knize odehrávají i prosté osudy mnoha lidí. Protože i dějiny jsou takové. My je samozřejmě vždycky v učebnicích koncentrujeme do klíčových událostí, ale mezi tím se přece lidé rodí, pracují, milují, stárnou, zpívají si, staví své domovy a také je zvelebují a chrání. A to vše v osobitých podmínkách, jaké nastavilo církevní učení i morálka lidu, prostého i urozeného. Vždycky byl velký rozdíl mezi tím, co ideologové hlásali a co lid reálně dělal. To platilo ve středověku stejně jako dnes. Věřím, že čtenáře pobaví, jak mí hrdinové občas uvažují a jednají,“ říká spisovatel.

Vlastimil Vondruška se dosud v historických románech dobou Lucemburků nezabýval. Co ho k tématu přivedlo? Vysvětluje: „Uvědomil jsem si, jak se změnila doba a také postoj některých elit k naší národní historii. První díl ságy se celkem výmluvně jmenuje Král cizinec. Popisuje nástup Jana Lucemburského na český trůn po vymření Přemyslovců a prvních dvacet let jeho vlády. Snažím se být velice objektivní a snad žádnému mému historickému projektu nepředcházelo tak pečlivé studium původních pramenů. Vždycky se pokouším pochopit myšlení a problémy doby očima současníků, protože to je pro vyprávění příběhu klíčové. Není ani tak důležité, co o Lucemburcích říkáme my, ale co o nich říkali jejich současníci. Jaké do nich vkládali naděje, jak byli spokojení nebo naopak zklamaní.“