Vnitřní klid v hektickém světě: Jak najít rovnováhu a štěstí

Často jsme přesvědčeni, že viník našich trápení, starostí a obav jsou někde mimo nás. Tam venku. V ostatních lidech, ve světě, ve vztazích, které prožíváme. Je to však naše mysl a emoce, které určují to, jak se budeme cítit, jak budeme prožívat náš život a jak na něj reagovat. Nedávno jsme si s paní Kožinovou povídali o vizích, jak je naplňovat a také je naplno prožívat. Psycholožka, lektorka a koučka Dagmar Kožinová vydala další knihu Rozvoj mysli pro spokojený život. Pojďte se tak společně s námi v tomto rozhovoru ponořit do mysli a zjistit, zda stojí za tím vším, co a jak prožíváme?

Autorka Dagmar Kožinová

 

Paní Kožinová, řekněte nám něco více o konceptu z knihy, a to spojení hrdiny s osobním rozvojem.

Tento koncept na prahu tohoto tisíciletí představili psychologové Luthans a Youssef-Morgan. Hovoří v něm o našem psychologickém kapitálu. Již z toho spojení vyplývá, že jde o něco cenného a spojeného s naší duší a prožíváním. Od té doby se těší velkému zájmu po celém světě. Tento konstrukt charakterizují čtyři pozitivní psychologické složky. A právě autoři tyto složky spojily s hrdinou, který je anglicky HERO. Při čemž H – hope – naději, E- self-efficacy – vědomí vlastní účinnosti, R – resilience – odolnost, O – optimism – optimismus. Podle nich psychologický kapitál není jen součtem těchto čtyř složek, ale představuje nadřazený konstrukt. Abych to zjednodušila. Jestliže se vědomě budete snažit jednu složku posílit a zlepšit, můžete tím ovlivnit i druhou, což může mít mnoho pozitivních dopadů na váš život.

Jaké jsou podle vás největší překážky, které brání lidem stát se hrdiny vlastního života?

Mysl. Ta je i v časech dobrých nenechá odpočinout a radovat se. Mnohdy je doslova posedlá tím nám pokazit náladu a zhoršit den. Jak kdybychom v ní měli sabotéra. Nakonec každý z nás to určitě někdy zažil. Den, který probíhal relativně dobře, ale přesto se pak něco zvrtlo. Samozřejmě nás napadá, ale když věci někdy nejdou hladce, objeví se překážky, problémy, tak logicky se den nakonec nevydaří. Ale proč? Proč by den i přes zmiňované překážky nakonec nemohl dopadnout dobře? Kdo o tom vlastně rozhoduje?

Co je za tím, že někdy nedokážeme vidět světlo na konci tunelu a některé věci vzdáme? Nebo proč občas máme pocit, že už bude všechno jen špatně? Co nám někdy brání čelit překážce a vydat se problém vyřešit? Proč po prvních neúspěších, chybách, něco vzdáme?

Ano je za tím naše mysl. A právě jejím rozvojem, můžeme posunout náš život k větší spokojenosti.

Proč je naděje tak důležitá pro náš život a osobní růst?

Pro lepší pochopení začnu opakem naděje a tím je beznaděj. Stav, kdy nám už nic nedává smysl, vzdali jsme to. Nevidíme pomyslné světlo na konci tunelu. Náš život v tomto bodu na nějaké rovině končí. Naděje bývá často spojována s novými začátky, ale i s cíli a taky s motivační složkou, která nás nakonec zvedne ze židle, abychom šli něco dělat. Nebo navzdory různým překážkám zvládli to, co je před námi. A pokud právě naději nemáme, můžeme v našich životech rezignovat. Naděje nám tedy dodává i sílu jít životem dál. A každý z nás ji ve svém životě může potřebovat. Špatné věci se nám prostě nevyhýbají a občas se dějí.

A jak můžeme pěstovat naději v dobách, kdy se cítíme bezmocní nebo ztraceni na své životní cestě. Kde brát sílu? Kde se zdrojovat? Existují vůbec všeobecná vodítka fungující pro každého?

Každý z nás to má samozřejmě trošku jinak. Záleží na našich životních zkušenostech. Naše minulost nás může posilovat, ale některé taky naopak. Pro všechny však fungují některé doporučení, které uvádím v knize. Po některých životních událostech se potřebujeme znovu nadechnout. A právě dech máme k dispozici všichni. Stejně jako přítomnost, schopnost být tady a teď. Důležité je však rozvíjet nadějné myšlení. Najít si i drobné cíle a za nimi se vydat. Krok za krokem vyjít z temného lesa, ve kterém jsme se ocitli. Důležité je také rozvíjet víru a důvěřovat sobě, ale i celému procesu.

S tím nám mohou pomoci i další složky psychologického kapitálu. A tím je již zmiňovaný optimismus a naše schopnost nalézt to dobré. Dokázat najít správné interpretace pro události, které nás potkají, protože nakonec naše rozumové zhodnocení ve velké míře rozhoduje o tom, jak to všechno dopadne. V knize najdou čtenáři praktické rady, jak na to.

Taky se tam dočtou, že skrze pády můžeme růst. Dnes už se ví, že nás zátěžové situace, ale i různá traumata nemusí jen zničit, ale naopak. Můžeme zažít osobnostní rozvoj. Je třeba převzít zodpovědnost za svůj život a mít proaktivní přístup. Přestat čekat, že někdo něco za nás udělá, ale je čas s tím začít něco dělat.

Skutečně se dá tento přístup naučit? Existují některá doporučení, které lidem pomohou být v životě více aktivní?

Určitě. Jde právě o nastavení naší mysli. V knize uvádím, jak posílit důvěru v sebe a začít si tvořit budoucnost více v souladu s tím, co skutečně chceme. V tom nám může pomoci inspirace nejen z knihy, ale i našeho života a rovněž doporučená vizualizační cvičení.

Důležité je také posílit odolnost a schopnost překonávat překážky. Stát se nezdolnými.

Jaká cvičení nebo techniky z knihy byste doporučila čtenářům, kteří se chtějí naučit lépe zvládat stres a posílili odolnost?

V minulosti jsem napsala knihu Jak zvládnout stres a posílit odolnost, která je zaměřená právě na tuto oblast. Nicméně v mé poslední knize Rozvoj mysli pro spokojený život najdou čtenáři doporučení i k tomuto. Chceme-li být odolní, musíme začít u našeho těla. Vnímat ho a posílit. Taky je vhodné se podívat na naše emoční prožívání a naši schopnost emoce vnímat, uvolňovat a posilovat ty, které nám prospívají. A samozřejmě i naše mysl hraje v odolnosti významnou roli. Stejně jako náš duch. Potřebujeme se naučit nejen jak přežít různé události, ale jak v našich životech vzkvétat. 

Lze se vůbec dopustit nějaké chyby na cestě osobním rozvojem? 

Tady právě záleží, jak se na chyby díváme. Osobně se domnívám, že „chyby“ jsou právě příležitostí k tomu, abychom se v životě posunuli a naučili některým novým dovednostem. Osobní rozvoj není lineární proces. Někdy můžeme mít pocit, že jsme se posunuli a vše se děje, jak má a jindy se zase pomyslně vracíme na začátek. Ale každý krok, nás posouvá. Důležité je, jak vše nakonec v naší hlavě zhodnotíme. I když jsou některé zkušenosti bolestivé, stojí nás peníze nebo čas, jsou nekomfortní, určitě jsme se něco dozvěděli a něčemu se naučili. Chyba je když se z toho nepoučíme nebo to vzdáme.

Jak může čtenář vaší knihy vyhodnotit svůj vlastní pokrok na cestě k osobnímu růstu? Tedy jak pozná, že je na dobré cestě stát se hrdinou svého života?

Název knihy je Rozvoj mysli pro spokojený život. Čtenáři si právě skrze spokojenost mohou ověřit zda jsou na dobré cestě. Čtenářům bych doporučila, aby se zamysleli nad svým životem a napsali si, jak jsou s ním spokojení na škále 1 – 10 (při čemž 1 – nejhorší, 10 – nejlepší). Samozřejmě si mohou rozdělit spokojenost na více oblastí – spokojenost se zdravím, vztahy, prací a jinými. A po nějaké době se k tomu vrátit a opět subjektivně zhodnotit, jak to cítí. Sami uvidí zda se posouvají nebo nikoli.

Není to však o tom, že knihu přečtou jako román a pak zařadí do knihovny.  Kniha by se měla stát spíš praktickou příručkou, ke které se můžou opakovaně vracet. Daleko účinnější může být si vybrat jednu věc, tu začlenit do svého života a teprve poté pokračovat. Krok za krokem k vyšší spokojenosti.

Můžeme mít pocit, že život v dnešní době je náročný. Uspěchaný, cítíme tlak na výkon, navíc se blíží konec roku, takže řada z nás místo aby plánovala, jak si tento čas zpříjemní, tak je tato roční doba často jen o deadline a úkolech, které je třeba stihnout. Dá se i v tomto tlaku najít prostor na hledání vnitřního klidu a jeho pěstování? Můžeme takové hektické prostředí využít sami pro sebe a zklidňovat se a být ve svém stavu vnitřního flow? Protože pěstovat vnitřní klid, když jsem sám v klidu, někde na procházce, při meditaci, bude snazší než když na mě někdo vyvíjí tlaky.

A to je zase přesně o té naší mysli. I podzim, předvánoční čas může být v klidu a pohodě. Je důležité se zamyslet nad tím, co je pro mě skutečně důležité. Vnitřní klid je dobrým základem nejen k podobným úvahám, ale ke všemu co v životě děláme. Pomáhá nám zachovat klid i nadhled ve složitých situacích a jeho vědomý rozvoj je přesným opakem chaosu, stresu a tlaku. Tudíž se nám všem hodí. Vnitřní klid můžeme rozvíjet skrze meditace, vizualizace, ale i plnou přítomností tomu, co právě děláme.

 

Mám na Vás poslední otázku: Jak můžeme využít poznatky z pozitivní psychologie v každodenním životě?

Vděčností. Zaměřením pozornosti na to dobré v našem životě a zejména rozvíjením schopnosti, to dobré vidět. Často to totiž vidíme, až to ztratíme. Buďme tedy vděční za své zdraví, vztahy, které máme, za každé ráno, když se vzbudíme a prožijme s úctou každý den jeho nejlepší možnou verzi. Nakonec jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Na závěr všem svým čtenářům přeji, aby si to udělali hezké. O to víc, když jim život nadělil i nepříjemné zkušenosti. Kéž vždycky objeví světlo, které je z té temnoty vyvede.

Ať se nám všem daří.

Velice děkuji za rozhovor.

Mgr. Aneta Václavíková
GRADA Publishing