Life4you.cz - MP 
Honza Dědek ve své talkshow 7 pádů tentokrát vyzpovídá herečku Aňu Geislerovou, herce Ondřeje Sokola, Martina Fingera, Predraga Bjelaca a muzikanta Lou Fanánka Hagena. Další premiérový díl sledujte v úterý 10. května ve 21.35 na Primě!
AŇA GEISLEROVÁ prozradila, jak to vidí s vlastní kandidaturou na prezidentku, promluvila o dětství i o výchově svých dětí.
Je naší nejuznávanější současnou hereckou osobností. K té bezpochyby přispěla i její výchova. K ní však měla herečka v dětství a dospívání výhrady. „Chtěla jsem, abych měla stejné svačiny jako moje spolužačky, abychom bydleli v paneláku, aby moji rodiče nebyli malířka a japanolog, ale abychom byli normální. Děti měly nějaký řád, ale my ne, my jsme byly jako Pipi dlouhá punčocha, měly jsme svobodu, nikdo nás neomezoval – a já jsem to brala jako újmu. Bylo to takové první seznámení s tím, že svoboda je daleko složitější věc než mantinely,“ vzpomíná na dospívání se sestrami Lelou a Ester. Svobodnou výchovnou metodu aplikuje Aňa i na svých dětech. „Když teď ke mně přijde moje dcera a lehce provokativně mi řekne, že si udělá piercing, a čeká, že jí to zjednoduším tím, že jí to zakážu, tak já jí to nezakážu. Já jí to udělám těžší. Řeknu jí: Klidně, propíchni si nos, jak chceš, bude tě to bolet, bude ti to hnisat, nebude to hezký, pak ti to přijde trapný, ale prosím, já ti to nezakážu,“ prozradila svůj recept na výchovu Geislerová. Přiznává současně, že to v dětství a dospívání měla těžké sama se sebou. „Jako dítě jsem si přála nic si nepřát. Protože moje starší sestra Lela nikdy nechtěla nikam chodit, nic točit, dělat modelku, vlastně jí vadilo být středem pozornosti. Já jsem jí to záviděla v tom smyslu, že to má jednodušší. Já jsem chtěla soutěžit, závodit, být vidět, být herečka… Furt jsem něco chtěla a uvědomila jsem si, že to mám těžší, že furt něco chci. Ale s tím už jsem se taky smířila. Moje povaha je zčásti vzteklá, energická, ale už s tím nebojuju. Prostě to tak je,“ sebereflektovala v rozhovoru s Honzou Dědkem Aňa Geislerová. Probrali také její možnou kandidaturu na prezidentku, na niž po natočení filmu Prezidentka odpovídá stále častěji. „Je legrační, že když hraješ lékařku, ptají se tě na nemoci. Když historickou postavu, chtějí, abyste chápali všechno z historie a kontext. A když hraju prezidentku, ptají se, jestli budu kandidovat, případně jak bych řešila tu a tu politickou situaci a kam poslala peníze z rozpočtu. Já nevím, jsem jenom herečka a nehodlám kandidovat, i když vím, že by mě někteří lidé volili. A je fakt, že na nějaké kandidáty bych si troufla,“ uvažuje Geislerová.
Celý rozhovor sledujte dnes v 7 pádech Honzy Dědka ve 21.35 na Primě.
ONDŘEJ SOKOL a MARTIN FINGER se znají od dětství, popsali lumpárny, které vyváděli na škole, i své cesty k herectví.
Finger byl nadějným hokejistou, postavil se dokonce i Jaromíru Jágrovi, Sokol ho ale zlanařil k herectví. „Známe se odmala. Máme fotky z hřiště, kdy jsme jako malí kluci hrávali hokej. Martin chodil do hokejové třídy, hrál dobře, a já jsem měl tlustý brejle a klapku na oko,“ vzpomíná Ondřej Sokol. „Takže když jsem potřeboval trénovat sám, postavil jsem Ondřeje ke zdi paneláku a trefoval jsem ho do těch brýlí,“ doplnil Sokolovy vzpomínky Finger a přidal vzpomínku i na utkání s Jaromírem Jágrem. „Jako žáček jsem hrál proti Jaromíru Jágrovi. Pamatuju si dodnes, jak jsme hráli proti Kladnu. Trenér říkal, že bychom se mohli hecnout, ale že je tam nějakej Jágr a že je dobrej. To mu bylo asi jedenáct nebo dvanáct. Bylo to hodně těsný, hráli jsme nerozhodně, ale pak nám dali rozhodující gól,“ vzpomíná na svůj zápas proti dnešní legendě Finger. Kdo ví – kdyby u hokeje zůstal, mohli být s Jaromírem Jágrem dnes přátelé. Místo toho vyváděl skopičiny s Ondřejem Sokolem. „Martin chodil na gympl o rok vejš. Střídali jsme se ve třídách, ve futrech jsme se potkali a zastavili jsme chod tříd, a pak už jsme bez sebe nedali ránu. Byli jsme taková ta otravná dvojice, co za sebe doříkává věci. Tvořili jsme i legrační divadelní představení. Dělali jsme i kšefty, protože SSM (Socialistický svaz mládeže – pozn.) nebo komunisti občas potřebovali nějakou scénku. A protože se vědělo, že to děláme, sehráli jsme nějakou scénku a měli jsme průser vždycky. Protože nás napadlo něco, že jsme zesměšnili ten režim. Jednou jsme zesměšnili Igráčka policistu, to byl hroznej průšvih,“ vzpomíná Ondřej Sokol. „Protože jsi se těmi Igráčky trefoval do ředitele a do zástupce. A když ses netrefil, tak jsi to zopakoval,“ doplnil kamaráda Martin Finger. „Já si to samozřejmě nepamatuju, protože jsem byl zfetovanej jak čáp žejo,“ vtipkoval Sokol, který odmalička věděl, že chce být hercem. „Martin to věděl taky, Jágr, když kolem něj jel, tak mu řekl: ty radši hraj divadlo. Martin to ale dlouho nebral vážně,“ dobíral si Martina Ondřej. „Já jsem chtěl být detektivem, chtěl jsem chytat ty špatný. Chtěl jsem studovat práva, ale na první jsem se nedostal, protože jsem gympl s Ondřejem proflákal. Tak jsem rok pracoval. Pak jsem se dostal do nultého ročníku, ale pak jsem šel na vojnu. Tam za mnou přijel Ondřej, přivezl přihlášku na DAMU a vše se v dobré obrátilo,“ vypráví s tím, že ho Sokol donutil vyplnit přihlášku. „Normálně jsem mu řekl: Podepiš to!“ potvrdil Sokol. Finger se pak během vojenské služby připravoval na přijímačky. „Připravoval jsem se tak, že jsem ve skladu s maskáčema na sebe svítil strážní baterkou a říkal jsem si monology. A uspěl jsem. To byl rok 1991,“ vzpomíná Finger.
Celý rozhovor sledujte dnes v 7 pádech Honzy Dědka ve 21.35 na Primě.
LOU FANÁNEK HAGEN vysvětlil, proč nedokáže abstinovat, proč některé koncerty zná jen z vyprávění, a zavzpomínal na členy kapely Tři sestry, kteří už nežijí.
„Z původní sestavy Tří sester zbyli už jen dva hrající a jeden trvale nehrající člen. Žijící jsme tři. Máme velkou úmrtnost. Máme už asi pět nebo šest předčasně a většinou tragicky odešlých členů. To nemá ani Olympic, a to hrajou o dvacet let dýl,“ uvažuje Fanánek s tím, že kapelu už chtěl nejednou opustit. „Občas jsem to chtěl zabalit, občas byly v kapele pnutí, pak úmrtí bubeníka Hadra v 96. roce, to jsme si říkali, jestli vůbec budeme shánět bubeníka,“ vzpomíná na těžké období kapely Fanánek. Největší pnutí v kapele přinesla Fanánkova sólová deska, kdy mu kapela vzkázala: „Nebejt Sester, jsi hovno a honíš dělníky po stavbě.“ „To je pravda. A taky je pravda, že bych asi honil dělníky po stavbě. Napsali mi to dokonce doporučeným dopisem. Tak asi jsem jim měl říct, že vydávám desku. Ale nechtěl jsem mít konflikty. To jsem se naučil doma. Než abych měl konflikt s matkou, tak jsem do poslední chvíle všechno zatloukal. Stejně by byl průšvih, tak byl, ale aspoň jsem si ještě užil. Měl jsem pocit, že nevydám desku, a ještě bude průšvih, že jsem na to vůbec myslel. Ale postupně jsem se učil, že se dá s lidma komunikovat. Myslím, že jsem udělal velký pokrok,“ uznává Fanánek, s nímž to v kapele neměli jednoduché. Některé koncerty si vůbec nepamatuje. „Jsou koncerty, které si nepamatuju. Nevím, co je horší, jestli suchý Fanánek, nebo hrozná švanda, která končí ve dvou třetinách, protože pěvec se zhroutí na zem. Hele, když chtěj kvalitu, musí si to pustit z cédéčka, živej koncert je živej koncert. Měl jsem období, kdy jsem zkoušel abstinovat, ale bezúspěšně. Je to nebarevnej svět. Jako dá se to, člověk má pochybnou pýchu, že nic nepije. Když jsem nepil, byl jsem hodně smutnej. Dokonce lidi vzpomínají na koncerty, kdy jsem nepil, že jsem tam byl trošku za trest. Vstupný jim nevrátím, ale lituju je a slibuju, že už odteď to dělat nebudu. Každý koncert bude prožitý správně,“ slibuje Lou Fanánek Hagen.
Celý rozhovor sledujte dnes v 7 pádech Honzy Dědka ve 21.35 na Primě.
PREDRAG BJELAC prozradil, jak se dostal do Česka, jak získal roli v Harrym Potterovi a jak probíhalo natáčení velkofilmu. „Od roku 1999 se tady točil miniseriál o válce v Bosně. Točil se v Praze, protože jim nedovolili točit v Bosně. Dostal jsem tam hlavní roli. Byl to film o anglických oficírech. A pak se začal měnit můj život. Po třech letech mi přišel mail od castingové režisérky téhle série, abych poslal aktuální fotku. Měl jsem fotku z pauzy z nějakého natáčení, kde sedím a kouřím. Bylo to pro casting na Harryho Pottera, ale já jsem o tom nevěděl vůbec nic. To byl listopad 2003, až v únoru jsem letěl do Londýna na rozhovor s režisérem. Nevěděl jsem, o co jde. Neměl jsem scénář, to si hlídají. Je paradoxní, že jsem na velkofilm nedělal žádný casting. Teď na nějaký s prominutím sračky děláme vícekolové castingy. A nakonec to nedostaneš,“ prozradil Bjelac zákulisí natáčení Harryho Pottera. „Začalo se se zkouškami, půl roku jsem lítal pravidelně do Londýna. A pak jsme točili od července až do Vánoc. Ono to nevypadá, já tam mám asi deset nebo patnáct minut, ale točili jsme to šest měsíců. Měl jsem přes 70 natáčecích dnů. Na deset minut. To se vyplatilo. Byl jsem placený za celou tu dobu. Tam platí jinak,“ prásknul Bjelac, který na Primě exceloval v krimiseriálu Duch. „Duch je komedie, to se povedlo. Hodně mi pomohl Štěpán Benoni, tam jsme byli furt spolu a vytvořila se mezi námi správná chemie. On se se mnou trochu trápil, moje čeština pořád není dokonalá a on je ambiciózní a dokonalý,“ říká herec původem ze Srbska. „Já jsem sem z Bělehradu přijel kvůli ženě. Poprvé jsem přijel v roce 1985. Ale pak v roce 1992 mi zavolal kamarád, že budeme dělat videodistribuce. Byly to levné filmy, kterým jsme tady dělali dabing, krabičky a prodávali je,“ zavzpomínal na začátky v Česku. Celý rozhovor sledujte dnes v 7 pádech Honzy Dědka ve 21.35 na Primě.
