Lovec upírů Marie Terezie

V roce 1731 bylo u Olomouce upáleno devět „upírů” včetně sedmi dětí. Ve stejné době se v Banátu, který leží na území dnešního Rumunska a který se Habsburkům zrovna podařilo uzmout Turkům, vršily zprávy o lidech, „kterým někdo vysál krev do poslední kapky”. Císařovna Marie Terezie, považovaná za osvícenou panovnici, se rozhodla udělat podobným událostem přítrž. Pověřila svého osobního doktora Gerarda van Swietena, aby celou záležitost důkladně prošetřil. Tento reformátor a zastánce osvícenství byl dobře znám až za hranicemi rakousko-uherského císařství, protože se hlasitě stavěl nejen proti existenci upírů, ale i dalších pověr. Tento historický film odhaluje různé aspekty a stránky legend o upírech a vysvětluje, jak vůbec vznikly. Nechybí dramatické herecké rekonstrukce ani rozhovory s mnoha různými odborníky – samozřejmě včetně expertů na vampyrismus nebo netopýry. 

Co měla Marie Terezie společného s upíry, prozradí Prima ZOOM:

27.6. 20.00 – Lovec upírů Marie Terezie

Lovec upírů Marie Terezie (repríza pátek 30. 6. v 9.10)

Zamíříme do vídeňského Schönbrunnu, kde roku 1755 Marie Terezie vyslala svého důvěrníka a lékaře Gerarda van Swietena prověřit neobvyklý incident. Ve vesnici Hermersdorf místní vykopali asi 30 těl, protože měli podezření, že jde o upíry. Těch bylo prý odhaleno 19, protože byla i po smrti jaksi zachovaná. Jejich těla byla odvlečena do lesa, probodnuta dřevěnými kůly, rozsekána a spálena. Marie Terezie jako katolička byla zaskočena, vampyrismus považovala za iracionální. Van Swieten byl u dvora už 10 let, nejen jako lékař Marie Terezie, ale také jako prefekt dvorské knihovny. Byl osvícený a vysílal agenty po celé Evropě, aby hledali vědeckou literaturu. Byl i předsedou komise pro cenzuru knih, a tedy velmi důležitou osobou. Van Swieten jako lékař věděl, jak se chová lidské tělo po smrti, to bylo známo i z bojišť. Méně známé však bylo, jak se rozkládá tělo pohřbené v půdě. Sám udělal velké kroky při modernizaci pitev a posmrtných vyšetření. Pitvy byly částečně proti víře církve, ale byly velmi důležité např. kvůli epidemiím. V 18. století už jaksi nebyly hony na čarodějnice, ty nahradili právě upíři či vampýři. Pokud se dělo něco prazvláštního, byl za tím vampýr. Na rozdíl od čarodějnic to ale nebyl hon na živé, nýbrž na mrtvé. Těla se vykopala, zatloukl se dřevěný kůl, usekla hlava a nakonec vše spálilo. Znaky, které měly být důkazem pro vampyrismus, byly ve skutečnosti tradičními znaky při rozkladu těla. Vampýři jsou prvně zmíněni v roce 1725, kdy došlo k exhumaci těla muže v malé srbské vesnici. Ten měl po smrti strašit lidi, a tak se rozhodli pro toto řešení. Slovo vampýr se zažilo roku 1732, jak v odborných textech, tak novinách, které se dostaly k lidem. V roce 1755 byl vydán zákaz exhumace a jakéhokoli zohavování těl a Frederik II. nechal otisknout článek o Marii Terezii, ze kterého vyplývá, že to ona nechala exhumovat výše zmíněných 30 těl. Byl to prostý politický tah, při kterém zneužil média. V počátku vampyrismu nikdo nevěděl, co nebo kdo vlastně ten vampýr je, a tak se lidé obávali, aby se vampyrismem nenakazili. Pitvy z roku 1731 ze Srbska pak nedokazují přítomnost vampýrů, ale zřejmě epidemii antraxu. Ta napadá střeva, plíce a kůži. Rozkládající tělo se pak chová specificky. I další informace se dají racionálně vysvětlit anebo byly zkomoleny. Např. v zemi, kde chybí kyslík, se tělo rozkládá mnohem pomaleji, což bylo považováno za další důkaz. Vampyrismus se hojně šířil a mísil s lokálními tradicemi a pověstmi, vznikla tak např. princezna upírka Eleonora Amalie Schwarzenbergová nebo příběh, resp. román Carmilla. Za vampýry byli spíše považováni muži – tato představa byla spojená s tím, že je to někdo silný a mocný. S vampýry jsou spojeni také netopýři, zřejmě od nich přišla inspirace ohledně pití krve. Netopýři však krev pouze olizují, a to zvířatům ve střední a jižní Americe. Za vampýra byl také někdy označován člověk, který se nějak lišil a ostatní tak buď přitahoval, anebo děsil. Často se jednalo o přistěhovalce. Van Swieten v mnoha pramenech hledal pravdu a sepsal konečnou zprávu. Víru ve vampyrismus spojil s oblastmi, kde byla vyšší pověrčivost a nízká vzdělanost. Ve skutečnosti se totiž dalo vše racionálně vysvětlit. Zprávu napsal ve francouzštině, která byla určena pouze dvoru. Pátrání po pravdě ale dávno spustilo celoevropskou debatu o vampyrismu. Později vznikla kniha o Van Helsingovi, inspirována Swietenem. Van Swieten a Marie Terezie zůstali v kontaktu až do jeho smrti, zjevně měli velmi dobrý a úzký vztah. Byla u něho dokonce v hodině jeho smrti.