Petr Dosoudil "Dostál" 
Když se řekne Jiří z Poděbrad, většina lidí si možná matně vybaví, že to byl „ten husitský král“. Ale málokdo už ví, co všechno za tím bylo a hlavně jak neuvěřitelně moderně tenhle člověk uvažoval. Byl to vlastně takový renesanční politik, ještě před renesancí. A přitom začal jako „obyčejný“ šlechtic.
Narodil se v roce 1420 a to nebyla zrovna poklidná doba. Husitské války byly v plném proudu, země rozdělená a rozvrácená ,všude nejistota a násilí. Jenže právě v tomhle chaosu se začal formovat někdo, kdo místo další války začal uvažovat, jak lidi usmířit.
Jiří se vypracoval z pozice šlechtice až na zemského správce, a nakonec ho v roce 1458 zvolili českým králem. A to vůbec nebyla samozřejmost , nebyl totiž z královského rodu, neměl nárok na trůn. Ale měl mozek, odvahu a schopnost jednat. Lidi v něm viděli někoho, kdo by mohl dát rozhádané zemi konečně trochu klidu.
On to opravdu zkoušel. V době, kdy bylo běžné řešit neshody mečem nebo inkvizicí, Jiří přišel s nápadem, že by spolu lidi různých názorů mohli žít v míru. Byl to utrakvista, tedy stoupenec husitské reformy, ale nechtěl katolíky vyhnat nebo vyhladit. Naopak: chtěl, aby se obě strany dokázaly domluvit.
Ale tím to nekončilo. Jiří se nerozhlížel jen po Čechách. On se podíval na celou Evropu a viděl jeden velký průšvih. Všude války, mocenské boje, náboženské konflikty. A tak přišel s něčím, co by dneska klidně mohl přednést v Bruselu: návrh na evropskou mírovou unii. Ano, správně. V 15. století!
Chtěl vytvořit spolek křesťanských panovníků, kteří by si pomáhali, řešili spory u „stolu“ místo na bitevním poli, a chránili se navzájem. Poslal dokonce poselstvo s tímhle návrhem až do Francie , tehdy to byla výprava skoro jako let na Mars.
A jak to dopadlo? Papež ho samozřejmě exkomunikoval. Evropa jeho nápad nepochopila. Mocní se ho báli, protože byl příliš „jiný“. A doma to taky neměl jednoduché, část šlechty proti němu intrikovala, protože jim vadilo, že vládne někdo, kdo nepochází z královské krve, ale z Poděbrad.
I tak ale vydržel na trůnu třináct let. Držel Čechy pohromadě v době, kdy to bylo skoro nemožné. Ne díky armádám, ale díky tomu, že uměl jednat, vyjednávat a měl vizi budoucnosti, která přesahovala jeho dobu o několik století.
Zemřel v roce 1471, zklamaný a unavený. A přitom, kdyby žil dneska, mohl by klidně sedět na summitu EU a mluvit o bezpečnosti, solidaritě a spolupráci. Ale on to všechno říkal už před více než pěti sty lety.
Takže až zase půjdete třeba po Jiřího náměstí, nebo uvidíte jeho sochu , vzpomeňte si, že to nebyl jen nějaký dávný král. Byl to první politik v české historii, který věřil, že slovo může být silnější než meč. A to je něco, co se nezapomíná.
