Největší čeští lapkové, loupežníci a gangsteři – 3. díl mezi mečem a pašeráctvím
Petr Dosoudil "Dostál" 
Foto: AI
Renesance se do českých zemí zapsala jako doba rozkvětu měst, vzdělanosti a obchodu. Humanismus přinesl nové myšlenky a panovnické dvory zářily pompou. Jenže každá mince má dvě strany a právě v této době se začínají objevovat nové podoby zločinu. Loupežníci z hradů mizí, ale bandy a pašeráci se dál pohybují na pomezí zákona a bezpráví.
Konec rytířských lapků
S nástupem 16. století se situace mění. Hrady, které dříve sloužily jako sídla pánů loupežníků, postupně ztrácejí svůj vojenský význam. Nová mocenská struktura a rostoucí autorita Habsburků znamenaly, že otevřené banditství šlechticů už nemělo šanci. Z hradeb mizí praporce vzbouřenců, a s nimi i poslední rytíři, kteří žili z loupeže.
To ale neznamená, že by země byla bezpečná. Místo loupeživých rytířů přišli noví zločinci tedy ti, kteří se uměli přizpůsobit době.
Žoldnéři bez pána
Evropa v 16. století zažívala neustálé války. Armády se skládaly ze žoldnéřů, kteří byli věrní pouze žoldu. Jakmile válka skončila, tisíce mužů zůstaly bez práce. A stejně jako v minulých stoletích, i tito ozbrojenci si hledali obživu po svém.
Na česko-německém pomezí se objevovaly celé skupiny bývalých vojáků, kteří přepadávali kupce nebo vybírali „mýto“ na cestách. Nejednou dokázali vzdorovat i zemským hotovostem.
Jedním z nechvalně známých vůdců byl Hanuš Elbogen, který působil v západních Čechách. Jeho družina ovládala obchodní trasy do Saska a Bavorska a byla postrachem kupců i pocestných.
Pašeráci a hranice
Renesance byla dobou obchodu a cestování a právě obchod přinášel nové příležitosti ke zločinu. Zvlášť v Krušných horách a na Šumavě se rozvíjelo pašeráctví. Sůl, víno, dobytek nebo látky se převážely přes hranice a pašeráci se naučili dokonale znát hory i lesní stezky.
Pašeráci byli často organizovaní, znali se s místními vesničany a dokázali zmizet dřív, než dorazila hlídka. Mnohdy se těšili i tiché podpoře obyvatel, protože nabízeli levnější zboží než oficiální obchodníci.
Zbojníci lidové fantazie
Konec středověku přinesl tvrdé zákony proti zločinu. Ale lidová představivost začala některé lapky vnímat jinak. V 16. století se začaly rodit první skutečné legendy o „spravedlivých zbojnících“. Tyto příběhy často mluvily o chudých mužích, kteří trestali bohaté a pomáhali chudým.
Jakkoli měli k realitě daleko, právě tyto legendy připravily půdu pro pozdější hrdiny – Babinského či Jánošíka. Už v renesanci tak vzniká obraz zbojníka, který není jen zločincem, ale i lidovým hrdinou.
Trestné výpravy a šibenice
Navzdory romantickému obrazu však byla skutečnost drsná. Když byla banda lapků dopadena, čekala je exemplární poprava. Šibenice a pranýře byly vidět na každém návrší, často na místě, kudy museli projít cestující , aby se všem připomnělo, jak končí ti, kdo se postaví zákonu.
Renesanční moc tak jasně ukazovala, že žádný zbojník není nedotknutelný.
Období renesance ukazuje, jak se český zločin přizpůsobil nové době. Zanikli páni loupežníci s hrady, ale zrodili se pašeráci, žoldnéři bez pána a legendy o spravedlivých banditech. Zločin už nebyl jen hrubou silou , byl také otázkou obchodu, hranic a mýtu.
Zdroj: Redakce
