Nová aktovka, sešity, penál, přezůvky. Před začátkem školního roku rodiče kontrolují dlouhý seznam školní výbavy, na jednu věc se ale snadno zapomene. Zda dítěti stále sedí boty, které nosilo ještě před prázdninami. A podobné problémy řeší i rodiče dětí v předškolním věku. Dětská noha se totiž průběžně mění a spoléhat se pouze na číslo uvedené na botě nestačí. Dle odbornice až 80 % dětí nosí ve škole, ale i školce nevhodnou obuv. Jedná se o špatnou velikost i o nevhodné materiály a konstrukci. Před zářím se proto vyplatí kontrola všech dětských bot.
Za dva měsíce letních prázdnin se může dětská noha změnit víc, než je na první pohled patrné. Zvlášť u menších dětí chodidla rostou rychle a dítě navíc nemusí samo upozornit, že ho bota začíná tlačit. Je proto vhodné u dětí do tří let kontrolovat velikost přibližně každé dva měsíce, mezi třemi a šesti lety každé tři měsíce a u starších dětí zhruba každé čtyři měsíce.
Konec prázdnin je proto ideální příležitostí vytáhnout tenisky, celoroční boty i přezůvky a zkontrolovat je ještě předtím, než v nich dítě začne znovu trávit velkou část dne.
„Jednou z nejčastějších chyb je řídit se pouze číslem boty nebo tím, jakou velikost dítě nosilo na jaře. Dvě boty označené stejným číslem mohou mít ve skutečnosti odlišnou vnitřní délku i šířku. U dětí proto doporučujeme před nákupem vždy znovu změřit obě chodidla a vybírat podle jejich skutečných rozměrů a tvaru, nikoli jen podle čísla na krabici,“ říká Jan Chalupný z naBOSo.cz.
Dítě nemusí poznat, že je bota malá
„Jednoduchá otázka „Jsou ti boty dobře?“ nemusí být spolehlivým testem. Především menší děti nedokážou tlak v botě vždy správně popsat. Navíc si mohou na postupně se zmenšující prostor zvyknout a problém začnou vnímat až ve chvíli, kdy je bota skutečně nepohodlná. Z dlouhodobé zkušenosti, kdy kontroluji velikost bot zejména předškolní a mladší školní mládeže vidím, že až 80 % dětí nosí nevhodné boty,“ říká Klára Rampáčková, Instruktorka pohybu, která se specializuje na pohybový vývoj dětí v předškolním a mladším školním věku. A dodává: „Nevhodná je nejčastěji velikost obuvi, ale velmi často se setkávám i s velmi levnou obuví, která ani nemá prokazatelné zdravotní certifikáty.“
Rodiče by proto měli sledovat i další signály. Varováním mohou být otlaky a zarudnutí po sundání bot, deformovaná nebo výrazně opotřebovaná podšívka u prstů, zatvrdlá kůže, problémy s nehty nebo situace, kdy dítě konkrétní boty nechce nosit.
Při kontrole je důležité změřit obě chodidla, protože jejich délka nemusí být totožná. Dítě by při měření mělo stát a chodidlo přirozeně zatěžovat. Při výběru bot se následně vychází z většího chodidla.
Bota nemá končit u prstů
Správně velká dětská bota nemá končit přesně tam, kde končí nejdelší prst. Chodidlo se při chůzi pohybuje a prsty potřebují prostor. U dětské barefoot obuvi se proto obvykle počítá s nadměrkem přibližně 9 až 12 milimetrů.
Ani opačný extrém ale není správně. Kupovat výrazně větší boty s představou, že do nich dítě doroste a vydrží mu déle, může způsobit, že obuv nebude na chodidle dobře držet. Důležitá přitom není pouze délka. Každé chodidlo má jinou šířku, tvar prstů, výšku nártu nebo šířku paty.
„Rodiče často hledají jednoduše velikost 30 nebo 32, ve skutečnosti ale potřebují najít botu odpovídající konkrétnímu chodidlu. Prsty by měly mít dostatek prostoru a neměly by být stlačené k sobě. Zároveň musí bota na noze dobře držet. Důležitá je proto nejen délka, ale i šířka a celkový tvar obuvi,“ Jan Chalupný z naBOSo.cz.
Pozor i na přezůvky. Dítě v nich stráví několik hodin denně
Samostatnou kapitolou jsou školní a školkové přezůvky. Zatímco venkovní boty rodiče obvykle kontrolují častěji, přezůvky někdy zůstávají ve škole nebo školce celé měsíce. Přitom právě v nich může dítě strávit podstatnou část dne.
Také přezůvky by měly respektovat tvar chodidla, poskytovat dostatek prostoru prstům, dobře držet na noze a umožňovat její přirozený pohyb. Nevhodná je naopak příliš úzká špička, která tlačí prsty k sobě, příliš tuhá konstrukce nebo bota, která dítěti při chůzi nedrží na noze.
„Před začátkem školního roku se proto vyplatí zkontrolovat nejen to, zda dítě z loňských přezůvek nevyrostlo, ale také jejich celkový stav. Sešlapaná podrážka, poškozené zapínání nebo deformovaný svršek mohou být důvodem k výměně i tehdy, když velikost ještě zdánlivě vyhovuje,“ doporučuje Klára Rampáčková.
Levná bota z internetu? U dětské obuvi může být problém i v materiálu
Cena dětské obuvi je pro rodinný rozpočet citelná, zvlášť když dítě během roku vystřídá několik velikostí. Lákavé proto mohou být velmi levné boty nabízené na online tržištích typu Temu. Právě u dětské obuvi je ale vhodné sledovat nejen cenu a vzhled, ale také původ výrobku, použité materiály, konstrukci a dostupné informace o jeho bezpečnosti.
Na rizika spojená s některými výrobky prodávanými prostřednictvím online tržišť upozorňují opakovaně spotřebitelské organizace i dozorové orgány. U dětské obuvi je navíc problémem samotný nákup pouze podle fotografie a deklarované velikosti. Rodič nemůže předem ověřit, zda bota odpovídá tvaru chodidla, jak je skutečně široká, jak dobře se ohýbá nebo zda dítěti drží na patě.
„U dětských bot bychom doporučovali být opatrní především u výrobků, u kterých není jasně dohledatelný výrobce, materiálové složení nebo další informace o produktu. Extrémně nízká cena může být lákavá, ale bota je výrobek, který má dítě na noze mnoho hodin. U ní by rodiče měli řešit nejen vzhled, ale také bezpečnost materiálů, konstrukci a především to, zda skutečně odpovídá konkrétnímu chodidlu,“ říká Ruslan Skopal, zástupce značky Groundies.
Pětiminutová kontrola před začátkem školy
Před zářím tak rodičům stačí několik minut. Změřit obě chodidla, porovnat je s vnitřní délkou bot, zkontrolovat prostor před prsty a šířku a následně nechat dítě v botách chvíli chodit. Bota by měla dobře držet na patě, nikde netlačit a dítě by v ní mělo chodit přirozeně.
„Stejnou kontrolu je vhodné během roku pravidelně opakovat. U rychle rostoucích dětských nohou totiž údaj o velikosti z posledního nákupu rychle zastarává. Začátek školního roku může být jednoduchou připomínkou, že vedle aktovky, sešitů a přezůvek stojí za kontrolu i to, v čem dítě do školy každý den chodí,“ dodává Klára Rampáčková.