Střípky české historie: Co zbylo z Českého království po třicetileté válce?

Spálená země a třetina obyvatel pryč

Válka trvala tak dlouho, že v ní vyrostla celá generace lidí. Nešlo jen o boje, zemí táhly armády, které rabovaly, pálily vesnice, braly zásoby i životy. Po válce byla spousta vesnic vylidněná, pole zarostlá, města zchudlá a mnoho lidí mrtvých nebo uprchlých. Historici odhadují, že Čechy přišly o třetinu obyvatel.

Konec české svébytnosti

Po Bílé hoře v roce 1620 se s českou samostatností definitivně rozloučíme. Od té doby bylo jasné: Habsburkové vládnou tvrdě a z Vídně. České království už nebylo svébytným státem, ale poslušnou provincií říše. A ještě ke všemu se přitvrdilo v otázce víry a to, buď katolík, nebo sbal kufry. Mnozí vzdělaní lidé a šlechtici odešli do exilu. Čeština se pomalu ztrácela z úřadů a škol.

Staré rody pryč, nová šlechta nastupuje

Mocné české rody, které se postavily proti císaři, přišly o všechno a jejich majetky byly rozděleny novým „věrným“ pánům z ciziny. Vznikla nová šlechtická elita , cizí jména, cizí zvyky, ale loajalita k Habsburkům stoprocentní. Čeští sedláci a měšťané se museli přizpůsobit, nebo být rozemleti mezi mlýnskými kameny nové moci.

Baroko: z popela vyrostlo krásno

A teď paradox , v téhle době útlaku, temna a strachu vzniklo něco nádherného. České baroko. Z trosek vyrůstaly nové kostely, kláštery, kapličky i zámky. Umění se stalo nástrojem víry , mělo připomínat nebe, ráj, řád v chaotickém světě. A ono to fungovalo. I dnes, když projíždíte českým venkovem, vidíte stopy té doby na každém kroku, sochy svatých, boží muka u cesty, monumentální chrámy.

Čech ztichl, ale nezmizel

V té době se nevedly žádné revoluce, nevznikaly velké knihy v češtině, nebyly slavné bitvy. A přece národ nezanikl. V chalupách se dál mluvilo česky. V rodinách se zpívaly písně. A časem, o sto let později, z téhle podzemní řeky znovu vytryskla síla – české národní obrozeni

Střípky české historie: Ďábelská bible: Jak Švédové ukradli největší rukopis světa

Když v roce 1648 skončila třicetiletá válka, zanechala za sebou spálenou Evropu, zničená města a rozvrácené státy. Ale zanechala i tiché oběti a mezi nimi i největší rukopis, jaký kdy vznikl v českých zemích. Codex Gigas, známý jako Ďábelská bible, byl během švédského plenění Pražského hradu odvezen jako válečná kořist. A už nikdy se nevrátil.

Střípky české historie: Co nám za třicetileté války vzali vojáci a plameny

Střípky české historie: Třicetiletá válka zanechala v Čechách spoušť, o které se učíme ve škole hlavně kvůli bitvě na Bílé hoře a popravě českých pánů. Méně se ale mluví o tom, kolik kulturních pokladů jsme během téhle války ztratili , obrazů, knih, soch, hradů i celých klášterů. A některé z nich jsme už nikdy neviděli.

Střípky české historie: Na dvoře císaře Rudolfa II.

Na konci 16. století se stalo něco neobvyklého: Praha, tehdy spíš provinční město, se na čas proměnila v centrum tehdejšího světa. Mohl za to jeden muž, císař Rudolf II., který zbožňoval vědu, umění a vše tajemné. Namísto klasického panování se obklopil astronomy, alchymisty, lékaři, filozofy a umělci, a vytvořil z Pražského hradu místo, jaké v Evropě nemělo obdoby.

Střípky české historie: Tajné služby za Karla IV

Když se řekne Karel IV., většina Čechů si vybaví majestátního panovníka, který postavil Karlův most, založil univerzitu a z Prahy učinil hlavní město Svaté říše římské. Málokdo ale ví, že vedle stavebních projektů a listin psaných zlatým písmem fungovalo v zákulisí jeho vlády cosi, co bychom dnes označili jako „zpravodajskou službu“. A přestože po ní nezůstaly žádné oficiální budovy ani přísahy mlčenlivosti, její vliv byl pro fungování středověké moci zásadní.