Jaké existují typy běhání? Některé jste možná neznali

Kategorie běhu lze rozlišovat podle povrchu nebo terénu, na kterém běháme. Každý druh běhu pak má své vlastní výzvy a přináší běžci něco trochu jiného.

Silniční běh: Běh na silnici probíhá na asfaltu nebo betonovém povrchu, který je obvykle rovný a tvrdý. Tento druh běhu je vhodný pro závody a trénink běhu na delší vzdálenosti.

Trail: „Trasy trailového běhu vedou mimo zpevněné cesty, často v přírodě nebo v horách. Traily zahrnují různorodé povrchy, jako jsou cesty, pole, louky, lesní cesty s kořeny stromů i kamenité stezky. Běh zde vyžaduje větší pozornost a stabilitu, ale nabízí nádherný zážitek z běhu v přírodě,“ říká Aryna Levchenko z českého zastoupení Xero Shoes.

Běh na pláži: Běh na pláži na písečném pobřeží, které představuje nestabilní povrch, intenzivně namáhá nohy a svaly se zapojují jiným způsobem než na tvrdém povrchu. Běh na pláži může být náročnější, ale nabízí pěkný zážitek a méně namáhá klouby.

Běh v terénu s kopci: Běh v kopcovitém terénu zahrnuje překonávání stoupání a sestupů. Běhání do kopce posiluje nohy a svaly, zatímco běhání z kopce zlepšuje techniku a stabilitu. Tento typ běhu může být velkou výzvou, ale nabízí skvělý trénink pro zlepšení výdrže a síly.

Běh na dlouhou trať: Běh na dlouhou trať je běžeckou disciplínou, která zahrnuje běhání na větší vzdálenosti, obvykle od 5 km až po maratonskou vzdálenost. „Tato disciplína klade velký důraz na vytrvalost, odolnost a mentální schopnosti. Trénink je pak založen na postupném zvyšování délky trati a trénování vytrvalosti. Dlouhé běhy jsou ideální pro zlepšení aerobní kapacity a výrazně napomáhají uvolnění stresu. Pro toho, kdo s dlouhými tratěmi začíná se doporučuje postupovat od kratších vzdáleností a postupně je navyšovat,“ říká Aryna Levchenko z českého zastoupení Xero Shoes.

Rychlostní běh: Rychlostní běh je zaměřený na zlepšení běžecké rychlosti a vytrvalosti. Tento typ běhu vyžaduje vydání maximálního úsilí po krátkou dobu, po kterém následuje odpočinek a následně další opakování běhu s maximálním úsilím. Délka tratě obvykle představuje 50 až 400 metrů. Cílem tréninku je obvykle zlepšování síly a techniky, které mohou přinést zvýšení rychlosti na dané trati.

Intervalový běh: Intervalový trénink je kombinací rychlého a pomalého běhu. Jedná se o intenzivně absolvovaný krátký úsek a následný krátký odpočinek s pomalým během nebo chůzí. Cyklus se pak opakuje několikrát. Intervalový trénink je skvělý pro spalování kalorií a zlepšení kondice. Příkladem může být třeba 10 opakování 400metrových intervalů prokládané minutovým výklusem.

Tempový běh: Tempový trénink je založený na středním tempu běhu, které pomůže zlepšit rychlost na delší vzdálenosti. Tělo v postupných krocích při tréninku přivyká potřebné závodní rychlosti. V koncových fázích tréninku například na maratón se běh v tempu protáhne až na 20 kilometrů.

Fartlek: Fartlek pochází ze Švédska a znamená hru s rychlostí. Spojuje vytrvalostní trénink a rychlostní prvky. Prostě si jen tak běžíte v pohodlném tempu a náhle zvýšíte rychlost na předem nedefinovaný čas nebo vzdálenost a opět se vrátíte do základního tempa. Fartlek je vynikající pro zvyšování efektivitu běhu a rozvíjení odolnosti proti únavě. Krása fartleku spočívá v neplánovaných, okamžitých, impulzivních změnách rychlosti. Vše se odehrává intuitivně, běh má větší šťávu a je velmi zábavný.

Bosý běh: Velký boom nyní zažívá bosý běh. Běžet při něm člověk může buď zcela naboso nebo v minimalistické barefoot obuvi. „Minimalistické běžecké boty podporují běh s nízkým dopadem neboli dropem. Přirozeně motivují k došlapu více na střední nebo přední část chodidla. Klasická běžecká bota má drop okolo 10 mm a více, což nabízí větší tlumení v oblasti paty. Naopak bota s nulovým dropem má paty a prsty v jedné rovině. Tento způsob běhu využívá základní anatomii a mechaniku chůze, kterou lidé používali po tisíce let,“ dodává Eric Orton, běžecký kouč a spoluautor knihy Born to Run 2.