Školy a obce táhnou Česko k recyklaci. Jenže nová pravidla EU bude obtížné splnit

Když se řekne třídění baterií, nejspíše se vám vybaví malý červený box v obchodě. Statistiky ale ukazují něco jiného: nejvíc starých baterií v Česku sesbírají obce spolu se školami. Právě ony stojí za 35 % veškerého sběru. Následují obchody s 28 % a firmy s 27 %. Vyplývá to z aktuálních dat neziskové společnosti Ecobat, která v Česku zajišťuje více než 90 % sběru odpadních baterií a jako jediný kolektivní systém organizuje sběr všech jejich typů.

Školy dlouhodobě patří mezi nejaktivnější sběrná místa. Soutěže ve sběru, ekologická výchova i snadná dostupnost boxů na chodbách fungují. Děti navíc často přinášejí baterie z domova – a nepřímo tak vzdělávají i své rodiče.

„V roce 2025 se v Česku vrátilo k recyklaci 48 % přenosných baterií, například tužkových, mikrotužkových nebo knoflíkových. Ve všech kategoriích se dohromady sesbíralo o 200 tun více než v roce 2024,“ zmiňuje Kateřina Vránková, obchodní ředitelka neziskové společnosti Ecobat.

Data byla zveřejněna u příležitosti Mezinárodního dne baterií, který připadá na 18. února a připomíná narození průkopníka elektrochemie Alessandro Volta.

Roste odpovědnost i objem

Mezi roky 2024 a 2025 činil nárůst 217 tun.

„Za posledním meziročním zvýšením objemu sesbíraných baterií stojí hlavně lepší sběr baterií z AKU nářadí a celkově zodpovědnější přístup spotřebitelů při třídění malých baterií. V číslech se také konečně projevuje zlepšení sběru baterií ze solárních elektráren, které souvisí s rostoucím počtem firem zapojených do kolektivního systému sběru,“ komentuje data Kateřina Vránková.

Zcela bez komplikací probíhá sběr autobaterií, které jsou vykupovány, a k recyklaci se jich tak vrací téměř 100 %. Složitější je situace u baterií, které mají zápornou hodnotu a za jejichž recyklaci je třeba platit.

Přísnější pravidla už klepou na dveře

Česko dnes překračuje současné požadavky EU, ale nové limity budou výrazně ambicióznější.

Pro rok 2026 je limit pro sběr přenosných baterií stanoven na 45 %, od roku 2027 se zvyšuje na 63 % a od roku 2030 dokonce na 73 %. Ještě větší výzvu představují baterie z malých dopravních prostředků, např. elektrokol – aktuálně se jich daří sbírat jen jednotky procent, přitom od roku 2028 má být povinně sesbíráno 51 %.

Podle Kateřiny Vránkové bude pro splnění nových cílů potřeba mnohem větší zapojení spotřebitelů, obchodníků, státní správy i samosprávy.

Co brzdí vyšší čísla?

Velkým tématem jsou baterie ve starých noteboocích a telefonech. Lidé mají tendenci si staré přístroje i s bateriemi nechávat doma – věří, že mají ještě hodnotu, a obávají se o bezpečnost dat.

Komplikaci představují i nové typy výrobků, kde by baterii ještě před pár lety čekal málokdo. Typickým příkladem jsou jednorázové elektronické cigarety, prodávané v desítkách milionů kusů, z nichž většina podle odhadů končí ve směsném odpadu. Baterie se objevují i v textilu nebo papírenských výrobcích, například v elektronických přáníčkách. Zcela dořešen zatím není ani systém sběru baterií z elektroaut.

Solární baterie jako dluh z minulosti

Významnou zátěž představují také baterie ze solárních elektráren. Jejich budoucí likvidace může znamenat náklad kolem 1,5 miliardy korun.

„Sběr průmyslových baterií ze solárních elektráren byl a bohužel stále je nedostatečně regulován a řada firem, které tyto baterie prodávaly a měly by je od uživatelů odebrat, dnes už neexistuje nebo se k odběru jednoduše nehlásí. Nyní je zhruba 80 % firem zabývajících se fotovoltaikou zapojeno v našem systému, takže o baterie instalované v posledním roce či dvou už bude bezpečně postaráno. Z jakých prostředků však bude hrazena likvidace dříve instalovaných baterií, není vůbec jasné,“ Kateřina Vránková, obchodní ředitelka neziskové společnosti Ecobat.

Proč to celé dává smysl

Baterie do směsného odpadu nepatří. Na skládkách či ve spalovnách se z nich uvolňují škodlivé látky včetně těžkých kovů, mohou způsobit požár nebo výbuch.

Recyklací 100 kilogramů baterií je přitom možné získat až 74 kilogramů kovonosných surovin – například železo, mangan, kobalt, nikl, měď nebo stříbro.

A právě školy a obce dnes dokazují, že když je sběr snadno dostupný a dává smysl, lidé se zapojí. Pokud má Česko splnit nové evropské cíle, bude potřeba, aby se k nim postupně přidali i další.

Vývoj sběru spotřebitelských přenosných baterií (tužkové, mikrotužkové, knoflíkové atd.)

Rok	hmotnost vybraných baterií (v tunách)	poměr v procentech k prodaným bateriím
2011	768	26
2012	919	29
2013	1 031	32
2014	1 097	32
2015	1 243	35
2016	1 638	45
2017	1 681	46
2018	1 645	45
2019	1 696	46
2020	1 766	45
2021	1 977	47
2022	1 964	45
2023	1 977	45
2024	2 142	47,5
2025	2287	48