ProCit pomáhá nejen s aktivitami dětí s autismem, ale i rodičům se syndromem vyhoření

Vysilující a permanentní péče, dennodenně se opakující neměnné rituály, ztráta jakéhokoli času pro sebe jsou typické pro rodiny vychovávající děti s poruchou autistického spektra. Irena Vítovcová ve svém sdružení ProCit využívá pro motivaci a změnu rytmu rodiny metody tradičního koučinku. Úspěšné jsou nejen pro zvýšení výkonnosti zaměstnance, úspěch sklízí i v rodinách se syndromem vyhoření.

 

„Sama jsem byla typickým příkladem. Byla jsem prototyp vyhořelé maminky autistického dítěte. Na sobě jsem pak všechno testovala a viděla, že to má smysl. Jsem na stejné lodi jako maminky, které k nám do ProCitu docházejí, a mohu ukázat, že to opravdu jde. Chce to trpělivost a opravdu chtít změnu. Osobně jsem zhubla 20 kilo a mám nyní díky tomu o mnoho víc energie a síly pro další práci a péči o svoji rodinu,“ řekla předsedkyně sdružení Irena Vítovcová.

 

Při prvotním kontaktu ve sdružení ProCit rodiče řeší, jak se vypořádat s jinakostí svého dítěte a kam nasměrovat svoje další kroky. Postupem času se rodiče obracejí na odborníky i s problémem, kde získat prostor sami pro sebe. Péče o tyto děti je velmi náročná, rodičům ubývá sil, energie a sebedůvěry a přibývají pochybnosti o vlastní ceně. Koučink motivuje či nasměruje.

 

Statisticky se pod tíhou péče o dítě s handicapem rozpadne až sedmdesát procent manželství. Nejčastěji zůstává na dítě matka sama, podle Ireny Vítovcové se jako slabý článek nezřídka kdy projeví i ženy. Pokud rodič vydá veškerou energii na péči o autistické dítě, nemívá čas, prostor a většinou ani chuť na vlastní aktivity – jít si zacvičit, na masáž, ke kadeřníkovi, s přáteli ven.

 

„Na základě zkušeností připravuje ProCit posledních šest let aktivity tak, že už pečují o celou rodinu. Snažíme se v době, kdy má dítě svoji aktivitu, organizovat program na stejném místě i pro rodiče. Činnosti jsou různé – jóga, fyziocvičení nebo například sourozenecké či rodičovské skupiny,“ vysvětlila Irena Vítovcová ze sdružení ProCit.

 

V ProCitu organizují také společné posezení s kávou, kde si mohou rodiče popovídat, sdílet svoje zkušenosti. Velkou pomocí jsou asistenti, díky nimž si rodiče udělají čas sami na sebe a své aktivity. Při společných pobytech ProCitu se specializovanými lektory a odborníky se připravuje program, který sladí dopolední, odpolední a večerní program s dětmi. „Na týdenní pobyty s námi jezdí psycholog, psychiatr nebo i lektoři outdoorových aktivit – například nordic walkingu. Každý rok se snažíme nabídnout něco nového, jiného, a to právě v době, kdy děti mají svůj program a je o ně postaráno,“ dodala Irena Vítovcová.

 

„V rámci komunikace s rodinami uplatňuji, co jsem se naučila ve škole koučinku a co jsem za léta své praxe vyhodnotila pro seberozvoj jako funkční. Snažím se předat své zkušenosti, pomoci tím, co pomohlo mně. Jaké metody jsou možné a co zafungovalo, například tradiční přerámování vzorců chování, práce s negativními a pozitivními myšlenkami,“ popsala svou cestu Irena Vítovcová.

 

Mnoho maminek se navíc bojí pustit své dítě do světa. „Snažíme se jim velmi šetrným způsobem sdělit, že je třeba, aby i autistické děti byly samostatnější. Opičí láska nepomáhá. Proto se v ProCitu snažíme, aby rodiče své děti nechali být samostatnější. Pokud rodiče na této části zapracují, v mnoha případech vidíme velký posun jak ve vztahu k dítěti, tak rodičů mezi sebou,“ shrnula Irena Vítovcová předsedkyně sdružení ProCit.