Dostane Mikýř za svého filozofického osla Cenu Františka Filipovského nebo dokonce Oscara?

Tento čtvrtek vstupuje do kin nový animovaný rodinný film Hokus pokus Diplodokus, za kterým stojí tvůrci loňské Pyšné princezny. A protože nakreslení hrdinové nemají hlas, musí jim jej propůjčit známí a zkušení herci. Ty řídil režisér dabingu Jiří Sádek a svou zkušenost popsal slovy: „Je to strašně milý film, který se přelévá z reality do fantaskního světa. V tom se podobá například filmům Václava Vorlíčka a Miloše Macourka. My jsme se i podle toho snažili domluvit herecké obsazení dabingu postav. Máme tam Jiřího Lábuse, Veroniku Žilkovou, Sabinu Laurinovou, Václava Koptu. Diváci tedy v kinech uslyší řadu úžasných českých herců, ale máme tam i překvapení, a to obsazení Mikýře jako Oslíka Filosofa. Film Hokus pokus Diplodokus si užije opravdu každý, je tam spousta nápadů, které jsem ještě nikdy neviděl. Je to o fantazii pro malé i velké diváky. Myslím, že si to užijí i prarodiče se svými vnoučaty, což bývá málokdy.“

Jak zmínil režisér dabingu, jednu z postav filmu Hokus pokus Diplodokus namluvil Martin Mikýř Mikyska a ten k svému výkonu prozradil toto: „Daboval jsem velice filozofického osla a doufám, že můj inženýrský titul bude čpět z plátna kin. Většinou nehraji až tak rozdílné postavy, než jsem já sám, takže vyjít z toho jinam bylo těžké. Naštěstí režiséři měli dobrou představu o tom, co má postava dělat a navedli mě. Vedli mě za ručičku a bylo to super. S postavou osla máme společné to, že skutečně hloubavě nad věcmi přemýšlíme, mluvíme výrazně déle, než bychom měli a většinou nás pak už nikdo neposlouchá. Stejně, jako je osel ve filmu utlumený, jsem i já utlumený ve svém reálném životě.“

A Mikýř připojil i pár postřehů z přípravy na tento svůj hlasový herecký výkon i na jeho následky v jeho osobním životě: „Na tuto roli jsem se připravoval pozorováním oslů v jejich přirozeném prostředí, a ještě jsem si četl o filozofickém směru stoicismu, který mě při dabování držel nad vodou. Využívám ke hraní metodický přístup, a tak si postavu filozofického osla bohužel v sobě odnáším domů za svým jezevčíkem a přítelkyní. Obávám se, že tohoto filozofujícího osla už ze sebe nikdy nesetřesu, je to něco, co je teď mou součástí a budu s ním muset žít do konce života. Ale jsem tomu rád, protože to bylo krásné. Je pravdou, že se příliš často nevtěluji do jiné postavy, ale měl jsem teď docela dlouhou zkušenost v divočině, a právě to mi pomohlo vcítit se do divokého zvířete, osla, který přemýšlí nad životem, protože i na ostrově jsme měli spoustu času přemýšlet nad svými životy.“