Jak vypadal lockdown ve středověkém pojetí se dozvíte z knihy Vlastimila Vondrušky Ďáblova čísla

Hned několik vražd ve Dvoře Králové bude muset řešit královský písař Jiří Adam z Dobronína v nejnovějším příběhu spisovatele a historika Vlastimila Vondrušky.

Ďáblova čísla se jmenuje proto, že všechny mordy vypadají jako ďáblovo dílo, neboť jsou označené číslem šelmy 666. A protože jednou z obětí je příslušník rodu Valdštejnů, který vede spory s majitelem vrchlabského panství, musí se tím královský písař zabývat. Situace je o to složitější, že se radnice snaží téhle okolnosti využít a strhnout na sebe moc ve městě. Zavádí restrikce a nutí měšťany, aby zvýšenou zbožností bojovali proti zlu. Některé z těch, kteří nevěří v působení ďábla, obviní z účasti na satanově díle a chystá okázalé popravy. Jde o závod s časem, kdy již nejde ani tak o spravedlnost, jako o boj s fanatismem a lidskou hloupostí.

„Pro mne jako autora, a snad i pro čtenáře, mají historické příběhy ten půvab, že mohou pokaždé vytvářet úplně jinou kulisu. Život v minulosti totiž neznal moderní globalizaci, a proto stačí vyjet z Prahy do Podkrkonoší a románově se ocitáme ve světě trochu jiných vztahů, hodnot či pohledů na práci a morálku. Ty rozdíly samozřejmě nebyly velké a vždycky se pohybovaly v hranicích křesťanské víry, ale existovaly. Díky tomu přenesu čtenáře do maloměstského prostředí, v němž ovšem žijí i „malí“ lidé, které ovšem okolnosti vynesou do úředních křesel,“ popisuje Vlastimil Vondruška.

Román se podle názvu týká ďábla, jehož se lidé tehdy báli bez ohledu na to, kde žili. A ta věc byla spíše věcí inkvizice než královských úřadů…

„Obecně máte pravdu, ale musíme si uvědomit, že po husitských válkách u nás inkvizice fakticky přestala existovat a kališníci, byť byli sami ve víře velice nesnášenliví, jakékoli katolické instituce prostě do země nepustili. A to ani tam, kde se víra vyznávala „pod jednou“. Jiří Adam z Dobronína se tak dostává do situace, že musí dokázat světskou podstatu zločinů, aby zabránil zneužití víry. Jak už jsem naznačil, jsou situace, kdy se malost, pokrytectví a faleš začnou vydávat za pravdu, a pak se ve jménu pomatených dogmat dělají neuvěřitelné přehmaty.“

Jaké problémy musí tedy vyšetřovatel řešit?

„Nemohu samozřejmě prozradit podstatu příběhu, takže snad stačí jen naznačit. Fámy, že se ve městě objevil ďábel, se chopí radnice a ve jménu „víry“ začne omezovat svobodu měšťanů a svévolně vykládat Kristovo poselství o milosrdenství a dobru. Snaží se dokonce o jakýsi renesanční „lockdown“, a to jen proto, že zločinec využívá pověr a dokáže zahrát na hloupost konšelů. V takovém případě má jedinec málo šancí se bránit takovému tlaku, za nímž stojí moc. Dobrý román by však měl dávat čtenářům naději, že pravda má smysl a dobro nakonec zvítězí. Proto samozřejmě Jiří Adam z Dobronína ruce do klína nesloží. Ostatně, dobrý detektivní příběh má skončit klasicky – zločinec je odhalen a potrestán,“ vysvětluje autor.