Nejseš moje máma. Markéta Oddfish Nešlehová natočila osobní dokument o náhradním rodičovství

Být biologický rodič je někdy těžké, být náhradní rodič může být ještě náročnější. Výchova dítěte, které do života vstoupilo s traumatem z odmítnutí biologických rodičů, přináší mnoho problémů, na které mohou pěstouni v průběhu času narazit. O svých bezprostředních zkušenostech adoptivní matky natáčela režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Snímek Nejseš moje máma odvysílá ČT2 8. dubna ve 21:00.

„Výchova dítěte v náhradní rodinné péči je proces, který provází možná víc úskalí, než by se mohlo zdát. Všichni adoptivní rodiče a pěstouni se snaží být dobrými rodiči, dát dítěti pevné zázemí a vynahradit mu lásku, kterou nedostalo v biologické rodině. Někdy ale prožívají pocity bezmoci, někdy musí ustát to, že k dospívání a osamostatňování dítěte patří také velké krize, konflikty i odcizení. A právě o tom točila režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Sama je adoptivní matkou a její dokument je otevřenou výpovědí o vztahu náhradní matky a dcery,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá.

Dokument Nejseš moje máma odkrývá nelehkou cestu, kterou s přijatou dcerou od jejích pěti let procházely. Režisérka společně s dalšími náhradními rodiči hledá odpovědi na otázky, které by jí pomohly pochopit náhlé odloučení na prahu dceřiny dospělosti. Snaží se vyrovnat s pocity bezmoci, vlastního selhání i nekonečné lásky, kterou najednou nemá komu dát. Film je ale zejména příběhem všech dětí, které se potýkají s následky opuštění a otřesení základních jistot v samých počátcích svého života. Nesou si zátěž, kterou si nezvolily a jež přesahuje všechny dětské síly. Právě náhradní rodiče jsou těmi, kdo jim mohou pomoci ji nést.

„Chtěla jsem se na proces adopcí a pěstounství podívat především pohledem rodičů. Odpovědět si na to, jak je možné, že mezi nimi a jejich přijatými dětmi vyrostla pupeční šňůra, jak je možné, že ji ani velké překážky nepřetrhnou,“ říká režisérka Markéta Oddfish Nešlehová. Rozmlouvala s náhradními rodiči o úskalích vztahů s přijatými dětmi a o tom, co jim dává sílu zvládat nejrůznější krize. Došla k prosté dopovědi – tou je bezpodmínečná láska. Mluvila i s osvojenými dětmi o jejich zkušenostech z ústavní péče a z náhradních rodin. O tom, jak se vyrovnávají s psychickou zátěží z minulosti, i o tom, jak je pro ně v dospívání a v rané dospělosti složité se osamostatnit a nalézt vlastní životní cestu.

„Neuropsychologické výzkumy potvrzují, že pokud dítě nemá do tří let věku k dispozici žádnou blízkou pečující osobu, vzniká deprivace, která se v budoucnosti dříve či později nějakým způsobem ozve. Tyto děti vstupují do života s pocitem prázdnoty, opuštěnosti a smutku, což ovlivňuje jejich sebevědomí, emoční stabilitu i schopnost navazovat vztahy. Psychologickou podporu a pomoc provázejících organizací nepotřebují jen děti samotné, ale také jejich náhradní rodiče. I o tom je náš film,“ říká dramaturgyně Rebeka Bartůňková.

Po odvysílání 8. 2. bude dokument Nejseš moje máma k dispozici v iVysílání.