Nejde jen o spálené kalorie! Metabolismus se podílí i na činnosti mozku a pohybu svalů

Energie, pohyb, nálada a optimální fungování tělesných systémů – to vše je řízeno metabolismem. Mnozí si ho spojují jen se spálenými kaloriemi, ve skutečnosti však ovlivňuje téměř každý životně důležitý proces v těle! Pokud funguje správně, cítíme se vitální a silní, jakmile ale zpomalí, přichází únava, trávicí potíže i zvýšená citlivost na stres. Jeho kondice může být navíc oslabena běžnými civilizačními chorobami či genetickými predispozicemi. Proč má smysl porozumět vlastnímu metabolismu a jak ho efektivně podpořit, aby pracoval pro nás, ne proti nám?

Systém, který definuje naše zdraví

Metabolismus je soubor biochemických procesů, jež probíhají v každé buňce lidského těla a tvoří základ všech životně důležitých funkcí. Ať už jde o dýchání, trávení či správnou regeneraci tkání, za vším stojí komplexní síť metabolických drah. Ačkoliv je velmi často spojován především se spalováním kalorií, přeměna živin na energii je jen jednou z mnoha činností, které zastává. Metabolismus se stará také o udržování stálé tělesné teploty, pohyb svalů, činnost mozku, srdeční rytmus, syntézu enzymů a hormonů, odstranění odpadních látek a tvorbu a opravu tkání. Zároveň ovlivňuje imunitní odpověď, schopnost reagovat na stres nebo řízení hladu a sytosti. Jedná se tedy o nepostradatelný motor těla, jež člověku umožňuje přežít, růst a přizpůsobovat se.

Je dobré znát i jeho základní rozdělení. „Pokud dochází k rozkladu látek, například cukrů na glukózu či tuků na mastné kyseliny, označujeme tento proces jako katabolismus. Naopak anabolismus je děj, během kterého dochází k využití energie k tvorbě nových buněčných struktur. To znamená, že při katabolismu tělo získává energii z potravy, zatímco při anabolismu tuto energii používá – třeba na růst svalů, opravu tkání nebo tvorbu důležitých látek, které potřebuje pro správné fungování,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., jež se mimo jiné podílí i na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu v Chromozoom. Metabolismus můžeme rozlišovat také podle rychlosti spalování na rychlý a pomalý nebo podle preferovaného zdroje energie, zda tělo primárně využívá sacharidy, tuky nebo oboje. Toto členění je často součástí tzv. metabolických typů, které určují, jaký druh potravy člověku sedí nejlépe. Konkrétně jde o sacharidový, proteinový a smíšený typ.

Každé rozdělení má svůj účel a člověku pomáhá lépe porozumět vlastnímu nastavení a každodenním potřebám. Způsob, jakým funguje náš metabolismus, určuje, jak se po jídle cítíme, jak snadno přibíráme nebo hubneme, jak efektivně zvládáme stres a zátěž, či jak velké u nás existuje riziko vzniku metabolických onemocnění. Jeho znalost je pro nás zkrátka zásadní! Právě stav našeho metabolismu je totiž mnohdy odpovědí na potíže, kterým dlouhodobě čelíme.

Když rychlost neodpovídá potřebám těla

Častá únava, snadné přibírání, zimomřivost nebo trávicí potíže – i tak se může projevovat zpomalení metabolických procesů. Organismus v tomto případě spotřebovává méně energie, což vede k neefektivnímu spalování kalorií. Důvodů je hned několik. Od držení drastických diet, omezeného pohybu a nedostatku svalové hmoty až po nekvalitní spánek, chronický stres, přirozené stárnutí či hormonální poruchy. Významný podíl má také genetika. „Někteří lidé mohou mít predispozice k přirozeně nižšímu bazálnímu metabolismu kvůli určitým genetickým polymorfismům, jež ovlivňují například spalování tuků, citlivost na inzulin, tvorbu tepla v hnědé tukové tkáni nebo efektivitu mitochondrií. Existují také genetické varianty určující hladinu leptinu a ghrelinu – hormonů regulujících sytost a hlad. Člověk v takové situaci může mít tendenci k vyššímu příjmu potravy bez odpovídající energetické spotřeby,“ upozorňuje genetička Procházková. Mezi metabolické poruchy podmíněné genetikou patří třeba fenylketonurie, kdy organismus nedokáže rozložit určitou složku bílkovin, galaktosémie, při níž nezvládá odbourat mléčný cukr a hrozí poškození jater či ledvin, nebo poruchy beta-oxidace mastných kyselin, které znemožňují efektivní využití tuků jako zdroje energie. Důležité je si však uvědomit, že ačkoliv genetika hraje zásadní roli, vždy záleží na životním stylu a každodenním přístupu, jež určují, zda se predispozice skutečně projeví, nebo ne.

Optimální funkci metabolismu může narušovat i řada dalších problémů. Ať už se jedná o obezitu, diabetes 2. typu, inzulinovou rezistenci, poruchu štítné žlázy, zejména hypotyreózu, dyslipidémii, nealkoholové ztukovatění jater nebo dnu, u všech těchto onemocnění dochází k narušení zpracování živin, využití energie a hormonální regulace.

Nejprve analýza, poté základní principy zdravého životního stylu!

Jak tedy metabolismus správně pochopit, restartovat a dlouhodobě udržet? Prvním krokem by měla být analýza aktuálního stavu. Vhodné je například měření bazální metabolické rychlosti (BMR), jež se provádí buď nepřímo na základě výpočtů, nebo prostřednictvím přístrojů na nepřímou kalorimetrii. Pro lepší pochopení, nepřímá kalorimetrie je metoda, při které se pomocí speciálního přístroje měří, kolik kyslíku člověk spotřebuje a kolik oxidu uhličitého vydechuje. Díky tomu se dá přesněji spočítat, kolik energie tělo v klidu spálí. Dále je možné pracovat s tzv. metabolickou flexibilitou, tedy schopností těla přepínat mezi spalováním tuků a cukrů, inzulinovou citlivostí nebo i hladinami hormonů a glykémii nalačno. Tato měření jsou dostupná ve specializovaných sportovních centrech, výživových poradnách nebo některých lékařských zařízeních zaměřených na preventivní medicínu a obezitologii. Mnoho informací poskytne také DNA testování. „Z DNA je možné zjistit řadu informací souvisejících s metabolismem. Například obecně sklon k obezitě, genetickou náchylnost k pomalejšímu nebo rychlejšímu spalování tuků a sacharidů, citlivost na inzulin a hladiny cholesterolu. Z predispozic lze rovněž identifikovat varianty genů ovlivňujících hladinu leptinu a ghrelinu, metabolickou odpověď na kofein, laktózu nebo třeba alkohol a nasycené tuky. Na základě výsledků testů, které nabízíme i u nás v Chromozoom, je poté jednodušší přizpůsobit jídelníček, pohyb, i suplementaci tak, aby odpovídaly individuálnímu nastavení člověka, a snížily tak riziko metabolických poruch,“ popisuje genetička Procházková. Z DNA analýzy je zároveň možné snadněji určit, jaké máme predispozice k metabolickému typu. Jeho znalost přispívá k vytvoření si vyhovujících stravovacích návyků, které podpoří správné využití energie, omezí chutě, stabilizují hmotnost a zlepší celkový metabolický výkon. Určitě se proto vyplatí nepřeskakovat tento krok a zjistit, jak na tom metabolismus právě je.

Abychom rychlost a funkci metabolických drah ovlivnili pozitivním směrem, je vhodné vycházet ze základních principů zdravého životního stylu, jako jsou kvalitní spánek, pestrá strava s dostatkem bílkovin, hydratace a pravidelný pohyb. Je však potřeba zdůraznit, že žádné z těchto doporučení není univerzální. Každý z nás má jinou genetickou výbavu, rozdílné hormonální nastavení, míru inzulinové citlivosti nebo schopnost zpracovávat živiny. Je proto klíčové přistupovat ke změnám vždy individuálně – s ohledem na konkrétní výsledky měření, zdravotní stav a životní styl daného člověka.