Komár, klimatizace, nebo varovná uzlina?

Léto je v plném proudu, venku panují tropy a vy na krku nahmatáte podivnou kuličku. První myšlenka? „Aha, to bude asi z té ledové klimatizace v kanceláři,“ nebo „vždyť mě tam včera kousnul komár.“ Většinou jsou příčiny banální, ale v některých případech se vyplatí zpozornět.   

Lymfatické uzliny fungují jako dokonalé biologické filtry našeho těla. Jakmile lymfatický systém zachytí v organismu jakoukoliv infekci, v nejbližší uzlině se začnou masivně množit bílé krvinky (lymfocyty), aby hrozbu zlikvidovaly.

Právě tento rychlý nápor imunitních buněk způsobí, že uzlina nateče a zvětší se. V létě má náš imunitní systém kvůli teplotním šokům či hmyzu spoustu práce. Jak ale poznat, jestli uzlina jen přirozeně bojuje s letní angínou, nebo zda vysílá varovný signál, který bychom neměli ignorovat?

Letní viníci

 

Protože jsou i v našich končinách léta stále žhavější, je už běžné, že trávíme hodně času v klimatizovaných prostorách. Právě skok z třicetistupňového vedra do vychlazeného auta nebo vypití ledového frappé způsobí lokální podchlazení sliznic, na kterém se okamžitě pomnoží viry. Uzliny na krku pod čelistí bleskově otečou.

 

Pokud se namísto klimatizace chladíme přirozenějším způsobem – koupáním v přírodních vodních zdrojích, mohou se nám do uší dostat bakterie. Infekce zvukovodu spolehlivě aktivuje drobné, ale velmi citlivé uzliny za ušima a na straně krku.

 

V létě je také stále častěji přemnožený hmyz, který nám doslova pije krev: komáři, ovádi a klíšťata. Pokud si kousnutí na noze či ruce rozškrábete, zanesete si do kůže povrchovou infekci. Uzliny v tříslech (pro nohy) nebo v podpaží (pro ruce) se okamžitě zvětší, aby infekci nepustily dál do těla.

 

Hodná versus varovná uzlina

 

Všechny výše popsané důvody zduřelých uzlin jsou v pořádku – signalizují, že imunitní systém pracuje ve prospěch organismu. Existuje však důvod zvětšení uzlin, který je mnohem méně častý, o to ale závažnější: zhoubné onkologické onemocnění krvetvorby, například maligní lymfom a chronická lymfocytární leukemie (CLL). 

 

Dobrou zprávou je, že při včasném záchytu jsou dnes tato onemocnění dobře léčitelná a v mnoha případech dokonce úplně vyléčitelná. Jak je ale rozpoznat od infekce?

 

Lékaři používají jednoduchou sadu pravidel, podle kterých uzliny hodnotí. Můžete si je představit jako souboj dvou zcela odlišných povah.

 

Bolestivost – Běžně nateklá uzlina je na dotek citlivá, někdy až pulzuje. Varovná uzlina (možný lymfom nebo CLL) je zvětšená uzlina která paradoxně vůbec nebolí, i když na ni zatlačíme.

 

Konzistence – Běžně nateklá uzlina je měkká až pružná, připomíná zralou kuličku hroznového vína. Varovná uzlina je tuhá až tvrdá. Na pohmat působí jako guma, chrupavka nebo kamínek.

 

Pohyblivost – Běžně nateklá uzlina se pod kůží dá lehce posouvat prstem. Varovná uzlina je pevně fixovaná k podkladu, nehýbe se.

 

Způsob zvětšování – Běžná uzlina reagující na infekci vyroste během noci a do 2–3 týdnů se zmenší. Varovná uzlina roste pomalu, ale vytrvale. Nezmenšuje se ani po týdnech, naopak se stále zvětšuje.

 

Správné letní samovyšetření

 

Uzlina se nemačká jako pubertální pupínek – tím ji jen zbytečně podráždíte. Správný postup je elegantní a jemný. Použijte bříška tří prostředních prstů (nikoliv špičky) a provádějte jemný, krouživý pohyb s mírným tlakem proti podkladu (kosti či svalu). Vyšetřujte se v klidu, ideálně ve sprše, kdy je kůže uvolněná. Sledujte symetrii – pokud hmatáte uzlinu na levé straně krku, sáhněte si, jak vypadá ta samá oblast vpravo.

 

Zlaté pravidlo tří týdnů

 

Lidské tělo je dokonalý systém. Pokud za zvětšenou uzlinou stojí angína z klimatizace nebo zánět ze štípance, uzlina se musí začít scvrkávat nejpozději do 2 až 3 týdnů od chvíle, kdy odezněly hlavní příznaky (nebo kdy se zahojila kůže).

 

Pokud na těle objevíte uzlinu, která je větší než kulička hrášku, je tvrdá, vůbec nebolí, nehýbe se a všímáte si jí déle než měsíc, nechte ji zkontrolovat praktickým lékařem. Ten vás v případě pochybností pošle na nebolestivé ultrazvukové vyšetření, které pomůže určit, co se uvnitř děje.